Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 343/2000

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti L. B., zastoupené JUDr. J. K., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 10.2.2000, č.j. -30, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 7.6.2000 domáhala zrušení rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 10.2.2000, č.j. -30. V odůvodnění ústavní stížnosti uvedla, že obecný soud neposkytl ochranu jejím právům (s odvoláním na y ČR) a současně tak porušil její právo rovného postavení účastníků řízení před soudem. Z tvrzení stěžovatelky vyplývá, že se u obecného soudu domáhala určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené dne 18.2.1998 mezi obcí Z. a M. H., podle níž došlo k převodu vlastnického práva k domu č.p. 83 na pozemku parc. č. 144/1 v kat. úz. Z., a to pro rozpor s dobrými mravy. Okresní soud Plzeň-sever její žalobu zamítl pro nedostatek aktivní legitimace stěžovatelky. Proti rozsudku nepodala stěžovatelka odvolání, údajně po sdělení jejího právního zástupce, že rozhodnutí prvostupňového soudu je shodné s běžnou a dosavadní rozhodovací judikaturou Krajského soudu v Plzni a opravný prostředek by neměl naději na úspěch. Z tohoto důvodu podává ústavní stížnost ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž se za takový prostředek nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Dvě výjimky z tohoto pravidla představuje ustanovení , když první z nich se dovolává stěžovatelka. Podle ní nemusí Ústavní soud odmítnout přijetí ústavní stížnosti, i když stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, jestliže jeho stížnost svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy. K otázce interpretace tohoto ustanovení Ústavní soud judikoval, že jde o výjimku z obecného pravidla, což značí, že takové ustanovení nelze vykládat rozšiřujícím způsobem (nález ve věci

sp. zn.

, in Sbírka nálezů a usnesení, sv. 5, C.H.Beck, 1997, str. 159). Příkladem akceptovatelné výjimky je např. postup ve věci

sp. zn.

(Sbírka nálezů a usnesení, sv. 5, C.H.Beck, 1996, str. 257 a násl.), jakož i ve věci

sp. zn.

(Sbírka nálezů a usnesení, sv. 6, C.H.Beck, 1996, str. 213 a násl., nález zveřejněný ve Sbírce zákonů pod č. 280/1996 Sb.). Pouhá domněnka stěžovatelky, že její odvolání by bylo očividně neúspěšné nemůže naplnit předpoklady citovaného ustanovení. Ústavní soud zdůrazňuje, že jde o pouhý subjektivní předpoklad stěžovatelky, který není doložen žádnými argumenty. Nedoložené generální tvrzení, že stížnost podává v obecném zájmu a požadavku právní jistoty v obdobných nebo totožných vztazích ochrany občanů před subjektivním a znevýhodňujícím jednáním příslušných orgánů, nemůže být důkazem o významu ústavní stížnosti.

Současně však Ústavní soud dodává (aniž by hodnotil argumentaci soudu I. stupně), že postup zvolený stěžovatelkou k ochraně jejích subjektivních práv a právem chráněných zájmů nekoresponduje základnímu smyslu § 80 písm. c) obč. soudního řádu, když dle konstantní judikatury platí, že není dán naléhavý právní zájem na určení platnosti či neplatnosti právního úkonu, lze-li žalovat přímo na určení neexistence nebo neexistence subjektivního práva, příp. právního vztahu.

Je evidentní, že stěžovatelka v posuzované věci nevyužila svého práva podat proti napadenému rozsudku odvolání, byť o této možnosti byla řádně poučena, tím však nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje. Ústavní soud ani neshledal, že by podaná ústavní stížnost podstatně svým významem přesáhla vlastní zájmy stěžovatelky.

Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle , jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 17. srpna 2000

JUDr. Ivana Janů

soudce zpravodaj