Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 45/98

US NESENÍ

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti JUDr. R.V., zastoupeného JUDr. M.N., proti usnesení Policie ČR, ze dne 5. 2. 1998, sp. zn. PSM-60/OSK-TČ-97, a usnesení KSZ ze dne 8. 4. 1998, sp. zn. 1 KZn 2093/98, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti ze dne 30. 1. 1998. doplněné dne 9. 6. 1998, proti shora uvedeným rozhodnutím orgánů veřejné moci stěžovatel uvádí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v a d (dále " "). Stěžovatel tvrdí, že orgány veřejné moci protiprávním jednáním omezily jeho osobní svobodu, neboť pro použití donucovacích prostředků -hmatů a chvatů sebeobrany a pout - nebyl dán zákonný důvod a nebyl dán ani žádný zákonný důvod k zamezení jeho vstupu do domu v B. Stěžovatel navrhuje, aby výše uvedená rozhodnutí orgánů veřejné moci Ústavní soud zrušil.

Z obsahu spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl zastaven příslušníky Policie ČR dne 5. 12. 1997 při zásahu policie v I.D., kam se stěžovatel dostavil na telefonickou žádost družky jmenovaného. Stěžovatel byl zastaven příslušníky policie na chodbě domu, na výzvu k prokázání totožnosti předložil osvědčení ČAK a uvedl důvod své návštěvy. Bylo mu sděleno, že k bytu ani do bytu nebude vpuštěn a na jeho další naléhání a žádost o předložení příkazu k domovní prohlídce mu byla nasazena pouta na jednu ruku a násilím byl vyveden před dům, kde mu byla pouta sňata a ještě asi půl hodiny mu byl zamezován vstup do domu. Poté byl stěžovateli předložen příkaz k domovní prohlídce a umožněn jemu i další právní zástupkyni vstup do bytu. V bytě byla následně stěžovateli družkou I.D. podepsána plná moc a umožněna účast na prováděné domovní prohlídce.

Ústavní soud si vyžádal fotokopii vyšetřovacího spisu Policie ČR ČVS: OW-769/10-97, z něhož zjistil, že proti I.D. a dalším spolupachatelům je vedeno trestní stihání pro majetkovou trestnou činnost. Vznesení obvinění předcházely neodkladné úkony Policie ČR a jedním z nich byla i předmětná domovní prohlídka v bytě I.D. dne 5.12.1997 nařízená na návrh státního zástupce Okresním soudem v Bruntále příkazem ze dne 5. 12. 1997, sp. zn. . Dále si Ústavní soud vyžádal vyjádření Policie ČR, čj. PSM 283/H-06-6/98, z něhož zjistil, že podle operativních poznatků byl I.D. podezřelý z majetkové trestné činnosti, ukrývá se ve svém bytě, je ozbrojen legálně drženou pistolí a patří mezi osoby závislé na omamných látkách. Výkonem domovní prohlídky byli pověřeni příslušníci Policie ČR, kteří vzhledem k osobě ozbrojeného pachatele požádali o vyslání zásahové jednotky k jeho zadržení. Před započetím domovní prohlídky, kdy byl byt střežen příslušníky zásahové jednotky a bylo čekáno na doručeni faxové zprávy o nařízení domovní prohlídky, se dostavil stěžovatel a domáhal se vstupu. S ohledem na prováděnou akci byl vyzván "Jménem zákona opusťte prostor, jinak bude proti vám použito donucovacích prostředků". Stěžovatel se výzvě nepodřídil a kladl fyzický odpor. Že jde o skutečné příslušníky policie stěžovatel věděl, protože, jak uvádí ve své stížnosti, některé z nich osobně znal a navíc uvádí i služební čísla dvou z nich, kteří proti němu zakročovali. Stěžovatel podal proti jednání policistů trestní oznámení, o němž rozhodla Policie ČR,

usnesením ze dne 5. 2. 1998, sp. zn. PSM-60/OSK-TČ-97, tak, že stěžovatelovo oznámení odložila podle § 159 odst. 1 trestního řádu s odůvodněním, že nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. Proti usnesení Policie ČR, podal stěžovatel stížnost KSZ, které rozhodlo usnesením ze dne 8. 4. 1998, sp. zn. 1 Kzn 2093/98, o zamítnutí stížnosti jako nedůvodné podle ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu.

Ze spisového materiálu bylo dále zjištěno, že I.D., v jehož bytě byla prováděna domovní prohlídka, se ústavní stížností rovněž obrátil na Ústavní soud. Ve své stížnosti poukazoval na protiústavnost policejního zásahu a domovní prohlídky. Ústavní soud o ní rozhodl usnesením ze dne 6. 4. 1999,

sp. zn.

, kterým byla tato ústavní stížnost odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost.

Ústavní soud přezkoumal stížnost z hlediska tvrzeného porušení základních práv a svobod, tzn. zda příslušníci Policie ČR dodrželi vdaném případě proti stěžovateli zákonný postup a zda respektovali jeho práva garantovaná ústavními předpisy a mezinárodními smlouvami o lidských právech, jimiž je Česká republika vázána. Ústavní soud zastává názor, že je zřejmé, že policejní zákrok vůči stěžovateli byl proveden v rámci zákona i ústavních předpisů a do jisté míry i v zájmu jeho osobní bezpečnosti, zdraví a života, neboť výše uvedený I.D. byl ozbrojen. Stěžovatelem namítané porušení y není podle názoru Ústavního soudu odůvodněné, neboť zákrok policistů proti němu zdaleka nedosáhl takové intenzity, jež by překračovala meze stanovené u. Jak již Ústavní soud uvedl ve svém rozhodnutí ze dne 6. 4. 1999,

sp. zn.

, předmětem y je ochrana proti libovolným zásahům ze strany veřejných orgánů. Obdobnými úvahami se ostatně řídil i Evropský soud pro lidská práva ve věci K. (1978) či F. (1993), když kladl důraz na záruky před zneužitím a svévolným zasahováním ze strany orgánů veřejné moci při nutnosti vzít v úvahu spravedlivou rovnováhu mezi veřejným zájmem na potrestání zločinů a zájmy jednotlivce. Ke stěžovatelově stížnosti na porušení y Ústavní soud dodává, že omezení jeho svobody pohybu ze strany orgánů státní moci bylo v souladu s tímto ustanovením,

neboť se uskutečnilo z důvodu udržení veřejného pořádku a ochrany zdraví a života osob, včetně osoby stěžovatele. Ústavní soud po posouzení všech uvedených skutečností tedy neshledal nic, co by prokazovalo, že postupem orgánů veřejné moci byly překročeny meze ústavností. Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout

Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. srpna 2000

Vojtěch Cepl předseda senátu