Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 362/2000

Ústavní soud rozhodl dne 7. srpna 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti S. B., zastoupeného JUDr. M. S., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 4. 2000, čj. -269,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové stěžovatel mimo jiné uvádí, že hodnotící závěry obecných soudů jsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními , což ve svých důsledcích znamená, že tímto usnesením došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele zakotvených v y ČR a d. Obecné soudy svá rozhodnutí opřely v podstatě jen o výpověď J. P., který nejdříve vypovídal jako obžalovaný a po svém odsouzení jako svědek, aniž by vzaly v úvahu závažné rozpory promítající se v jeho jednotlivých výpovědích. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto stěžovatel zrušení napadeného usnesení.

Z obsahu spisu Okresního soudu ve Svitavách Ústavní soud zjistil, že ve svém zrušujícím usnesení ze dne 15. 12. 1999, čj. -246, přisvědčil Krajský soud v Hradci Králové stěžovatelově námitce, že ve výpovědích svědka J. P. existují rozpory, které nebyly odstraněny. Teprve po vysvětlení jednotlivých zjištěných rozporů ve výpovědích uvedeného svědka a jeho vyjádření k dalším okolnostem bude míti okresní soud dostatek podkladů pro objektivní rozhodnutí. Okresní soud ve Svitavách projednal věc při hlavním líčení dne 22. 2. 2000, při němž podrobně vyslechl svědka J. P., a to i ve směrech, naznačených již v konstatovaném zrušujícím rozhodnutí, a poté rozsudkem z téhož dne, čj. -261, opětovně uznal stěžovatele vinným trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 trestního zákona, jakož i trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního zákona a odsoudil jej podle § 238 odst. 2 trestního zákona, § 35 odst. 1 trestního zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců nepodmíněně. Okresní soud dospěl k závěru, že přesně v nezjištěné době od 2. 1. 1999 do 7. 1. 1999 v obci D. L., okres Svitavy, se stěžovatel společně s J. P. vloupali do chalupy č. 78, kde odcizili věci v hodnotě nejméně 14 260,-- Kč a způsobili škodu na zařízení ve výši 330,-- Kč v neprospěch majitele chalupy L. B. Okresní soud sice konstatoval, že ve výpovědích J. P. existují rozpory, ty se však týkají pouze dílčích podrobností spáchaného skutku, zatímco jinak v podstatných bodech zmíněný svědek vypovídal shodně. K osobě stěžovatele okresní soud uvedl, že byl v minulosti celkem šestkrát soudně trestán, přičemž z posledního výkonu trestu byl podmíněně propuštěn 15. 4. 1998 se stanovením zkušební doby na dva roky. V červnu 1998 byl stěžovateli uložen za trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 trestního zákona trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, dosud ne zcela vykonaný. K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Hradci Králové napadeným usnesením tak, že odvolání stěžovatele zamítl, když i podle jeho názoru se výpovědi J. P. odlišují pouze v detailech, postrádajících v projednávané věci relevanci.

Sám stěžovatel ve své ústavní stížnosti si uvědomuje, že Ústavní soud je oprávněn přehodnotit závěry obecných soudů, pokud právě jejich hodnocením dochází k porušení základních lidských práv, jako kupř. tehdy, jsou-li závěry obecných soudů v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními. Takový extrémní rozpor, způsobilý posunout projednávanou věc do ústavně právní roviny, však v daném případě zjištěn nebyl, neboť obecné soudy sice na straně jedné konstatují odlišnosti ve výpovědi svědka J.P., nicméně jen pokud se týče dílčích podrobností, jinak však v základních a podstatných bodech tuto výpověď považují za shodnou, a proto i věrohodnou. Postup obecných soudů nepřekračuje tedy v tomto směru rámec hodnocení důkazů vymezený ustanovením § 2 odst. 6 trestního řádu, takže v této situaci by zásah do hodnocení provedených důkazů Ústavním soudem představoval zásah do principu soudcovské nezávislosti ve smyslu y ČR.

Všechny uvedené skutečnosti a úvahy jeví se Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 7. srpna 2000

JUDr. Vladimír Čermák

předseda senátu