Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 341/2000

Ústavní soud rozhodl dne 10. srpna 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti H., s. r. o, v likvidaci, zastoupené JUDr. E.Š., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 3. 2000, čj. -21, rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 25. 11. 1999, čj. 2988/130/1999, a rozhodnutí Finančního úřadu v Písku ze dne 4. 3. 1999, čj. 18666/99/097910,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora označeným rozhodnutím orgánů veřejné moci, kterými byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích, zamítajícímu její odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru č. 10/99 Finančního úřadu v Písku, tato uvádí, že správce daně vyzval v průběhu daňového řízení k součinnosti třetí osoby a uložil jim povinnost sdělit požadované údaje. Podle stěžovatelky však nešlo o výzvu ve smyslu , o správě daní a poplatků, tedy o povinnost vydal y nebo zapůjčit jiné věci k ohledání, nýbrž o dissimulovaný právní úkon správce daně, a to výslech svědka podáním písemné svědecké výpovědi. Takovou formu podání výpovědi zákon o správě daní a poplatků nepřipouští, a proto tyto odpovědi na výzvy neměly být v daňovém řízení připuštěny jako důkazní prostředky. Správní soud však shledal postup správce daně v souladu se zákonem o správě daní a poplatků, když, podle stěžovatelky chybně, dovodil, že v daňovém řízení nebyli vyslýcháni žádní svědci. Schválením postupu správního orgánu, který neměl patřičnou zákonnou oporu, se stěžovatelka cítí být dotčena ve svém ústavně zaručeném právu na soudní ochranu, a proto žádá, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil pro rozpor s y ČR, článkem 36 odst. 1 a d (dále jen " ").

Ze spisů Finančního úřadu v Písku vedeného k platebnímu výměru č. 10/99 ze dne 4. 3. 1999, čj. 18666/99/097910, Finančního ředitelství v Českých Budějovicích, vedeného k rozhodnutí ze dne 25. 11. 1999, čj. 2988/130/1999, a Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. , které si Ústavní soud vyžádal, vyplynulo, že v průběhu daňové kontroly správce daně stanovil v souvislosti s aplikací ustanovení , o dani z přidané hodnoty (ve znění platném do 31. 12. 1997), výši obvyklé ceny zboží prodávaného stěžovatelkou ve IV. čtvrtletí roku 1997, protože stěžovatelka prodávala s nulovou obchodní přirážkou. V této souvislosti správce daně vyzval podle ustanovení zákona o správě daní a poplatků několik jiných osob obchodujících se stejnými komoditami, ve stejném regionu a časovém období jako stěžovatelka, ke sdělení výše jejich obchodní přirážky a po obdržení vyžádaných informací dospěl k závěru, že v daném případě je za obvyklou cenu třeba považovat pořizovací cenu zboží s 6 % obchodní přirážkou Správce daně poté upravil stěžovatelčin daňový základ a dodatečně jí vyměřil daň z přidané hodnoty.

Odvolání stěžovatelky Finanční ředitelství v Českých Budějovicích zamítlo a postup správce daně při zjišťování a stanovení obvyklé ceny potvrdilo.

Žalobou podle části druhé hlavy páté stěžovatelka namítla porušení shora citovaného ustanovení zákona o dani z přidané hodnoty, jakož i ustanovení zákona o správě daní a poplatků a mimo jiné tvrdila, že zjišťování výše obchodní marže a obvyklých smluvních podmínek u třetích osob nemá oporu v právních předpisech a pokud o těchto skutečnostech tyto osoby vypovídaly jako svědci, stěžovatelka nebyla o jejich výslechu uvědomena, a neměla tak možnost klást jim otázky. Krajský soud v Českých Budějovicích žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí mimo jiné uvedl, že dokazování správce daně proběhlo procesně předepsaným postupem v souladu s ustanoveními , 4, 9 a zákona o správě daní a poplatků, neboť nic nebrání tomu, aby důkazním prostředkem v daňovém řízení byla . Takovou u je nepochybně sdělení jiného daňového subjektu o prodejních, případně nákupních, cenách, která je vyhotovena na základě jeho vlastních účetních dokladů. Předmětem dotazování správce daně u třetích osob byl exaktní údaj plynoucí z listin (účetních dokladů), a proto se zřetelem k danému předmětu dokazování byl zvolený postup správce daně v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o správě daní a poplatků. Krajský soud rovněž neshledal porušení ustanovení odst 4 písm. e) zákona o správě daní a poplatků vzhledem k tomu, že obvyklá cena konkrétního daňového subjektu musí vyplynout z jeho účetních podkladů, jakýkoliv jiný důkazní prostředek nemohl přinést jiné skutkové zjištění, a proto nebylo povinností správce daně dotazované osoby vyslýchat jako svědky.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a poté rozhodl, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jádrem ústavní stížnosti je tvrzení, že podklady opatřené správcem daně v daňovém řízení nebyly provedeny zákonným způsobem. K této otázce se však, jak shora uvedeno, vyjádřil správní soud, jehož výklad shledal Ústavní soud ústavně konformním. Argumentace o porušení y ČR a a y tak v daném případě neobstojí, neboť stěžovatelka měla možnost předestřít svoji věc příslušnému soudu, ten ve věci nařídil jednání a na základě předloženého spisového materiálu správních orgánů, jakož i vyjádření účastníků soudního řízení, věc meritorně posoudil a rozhodl. Obsahově tak ústavní stížnost představuje pouze stěžovatelčin nesouhlasný názor s právním názorem správního soudu ohledně interpretace ustanovení zákona o správě daní a poplatků, což je skutečnost, která, jak Ústavní soud již dříve uvedl, není vzhledem k již uvedenému způsobilá založit podmínky pro ingerenci Ústavního soudu do jurisdikce obecných soudů.

S ohledem na uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení , ve znění , jako zjevně neopodstatněnou.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 10. srpna 2000

JUDr. Vladimír Čermák

předseda senátu