Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 435/2000

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného advokátem JUDr. J.L., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 1. 2000, sp. zn. , a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 5. 2000, sp. zn. , t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným usnesením Obvodní soud pro Prahu 1 zastavil řízení ve věci žaloby stěžovatele proti žalovaným 1) Autoklubu České republiky a 2) Federaci automobilového sportu Autoklubu České republiky o přezkoumání rozhodnutí orgánu občanského sdružení. Jde o rozhodnutí tzv. Národního odvolacího soudu Federace automobilového sportu Autoklubu ČR ze dne 7. 6. 1999, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Disciplinární komise téhož sdružení o uložení trestu zastavení závodní činnosti stěžovateli na dobu 18 měsíců a o propadnutí "kauce" ve výši 30.000 Kč ve prospěch Federace automobilového sportu.

Obvodní soud konstatoval, že stěžovatel podal svůj návrh podle ustanovení , o právu sdružovacím. Podle tohoto ustanovení považuje-li člen sdružení rozhodnutí některého z jeho orgánů, proti němuž již nelze podle stanov podat opravný prostředek, za nezákonné nebo odporující stanovám, může požádat soud o jeho přezkoumání. Napadená rozhodnutí jsou však podle názoru soudu zcela jiného druhu, protože "nesměřují vůči žalobci jakožto členu občanského sdružení, ale směřují vůči žalobci jakožto držiteli mezinárodní licence č. 1061". Při jejich vydání prý nebylo podstatné, zda stěžovatel je či není členem předmětného sdružení a soud není oprávněn přezkoumávat rozhodnutí ani mezinárodních ani vrcholových národních sportovních organizací, "pokud byla vydána na základě odvozené pravomoci mezinárodních sportovních organizací". Rozhodování o podané žalobě proto údajně nespadá pod některý z případů uvedených v ustanovení a z toho důvodu Obvodní soud pro Prahu 1 řízení zastavil.

Napadeným usnesením Městský soud v Praze odmítl odvolání proti citovanému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 jako nepřípustné. V jeho odůvodnění především zdůraznil, že stávající právní úprava v části páté obsahuje toliko možnost přezkumu rozhodnutí orgánů veřejné správy. Takovým rozhodnutím prý žalobou napadené rozhodnutí není. Podle ustanovení proti rozhodnutí soudu s výjimkou věcí důchodového zabezpečení nebylo v zásadě přípustné odvolání a to ani ve znění platném do 31. 12. 1961. Proti rozhodnutí soudu nepřipouští opravný prostředek ani současná právní úprava ( ). Městský soud v Praze shledal, že ani proti rozhodnutím soudu podle ustanovení odvolání přípustné není ( analogicky) .

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že napadenými usneseními byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva ve smyslu a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Protiústavnost napadených usnesení spatřuje především v tom, že se obecné soudy dopustily věcných i procesních pochybení a že právní názor odvolacího soudu je zcela odlišný od právního názoru soudu 1. stupně. Tím prý porušily zejména jeho základní právo na spravedlivý proces. Stěžovatel uvádí, že proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal také dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.

Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat procesní předpoklady ústavní stížnosti. To učinil i v souzené věci.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.

Z obsahu spisu vyplývá, že Městský soud v Praze napadeným usnesením odvolání stěžovatele proti citovanému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 odmítl.

Z ustanovení se podává, že proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto, je přípustné dovolání.

Jak již Ústavní soud opakovaně judikoval dříve, za procesní prostředek k ochraně práva je nutno považovat pouze takový procesní postup, vedoucí k přezkoumání rozhodnutí orgánu veřejné moci, který je v procesní dispozici účastníka řízení a je nezávislý na rozhodnutí příslušného orgánu. V souzené věci - jak již bylo uvedeno - stěžovatel k podání dovolání oprávněn byl, neboť odvolací soud usnesením odmítl jeho odvolání. Stěžovatel ostatně proti napadenému usnesení Městského soudu v Praze také dovolání podal. Za situace, kdy o dovolání Nejvyšší soud ČR ještě nerozhodl, je tedy nutno považovat ústavní stížnost ve smyslu cit. ustanovení za nepřípustnou.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako nepřípustný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. 7. 2000

JUDr. Vojen Güttler

soudce zpravodaj