Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 114/99

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti JUDr. Z. A., správce kunkurzní podstaty úpadce O., obchodní podnik v likvidaci, zast. JUDr. Z. H., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 1998, č j. -38, ve spojení s rozsudkem Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 13. 1. 1997, č.j. , za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského obchodního soudu v Praze jako účastníku řízení a S., a.s., zastoupené JUDr. K. P., advokátem, jako vedlejšího účastníka řízení, mimo ústní jednání,

t a k t o :

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel ústavní stížností, která byla osobně doručena Ústavnímu soudu dne 4. 3. 1999 brojí proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 1998, č.j. -38. Tímto rozsudkem byl potvrzen rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 13. 1. 1997, č.j. -18, kterým byla zamítnuta jeho žaloba, kterou se domáhal, aby vedlejší účastník zaplatil cenu dodávky zboží ve výši 38.482,- Kč. Stěžovatel namítá, že Vrchní soud v Praze akceptoval závěr Nejvyššího soudu v rozsudku o dovolání ze dne 22. 7. 1998, č. J. -50 ve sporu vedeném mezi týmiž účastníky a povahou stejné věci. V tomto případě nemohlo být dovolání podáno, neboť to vylučuje výše požadovaného plnění. Je jisté. že vedlejší účastník dluh nezaplatil. Jeho námitka o zániku předmětného závazku mohla být úspěšná pouze za předpokladu, že by unesl důkazní břemeno a zánik závazku prokázal uzavřenou platnou smlouvou o prominutí dluhu. Podle názoru stěžovatele bylo napadenými rozhodnutími porušeno jeho právo na spravedlivý soudní proces při respektování rovnosti účastníku řízení dle d (dále jen " ") a a y ČR v souvislosti s ochranou jeho vlastnického práva podle 1 odst. 1 y.

Z ústavní stížnosti a z vyžádaného soudního spisu, sp. zn., , který je veden u Krajského obchodního soudu v Praze, vyplývají tyto skutkové a právní okolnosti případu. Podstatou sporu je posouzení tzv. celostátních zápočtů pohledávek organizovaných v roce 1992 mezi podniky, které byly v postavení dlužníků a věřitelů. Ve sporu vedlejší

1

účastník nezpochybňoval, že mu bylo dodáno zboží v uvedené hodnotě, i když stěžovatel neprokázal dodání zboží. Podané žalobě se však bránil tím že pohledávka byla vyřízena v rámci 11. kola celostátních vzájemných zápočtů. Jednalo se o postup, kdy právní předchůdce vedlejšího účastníka ČKD Racionalizace, a. s., v rámci 11. kola celostátních vzájemných zápočtů uznal své celostátní závazky vůči O., o. p., v celkové výši 7.000.000,- Kč. Spornou tak byla pouze otázka, zda v rámci tzv. zápočtů právní předchůdci stran řízení učinili právní úkony, na jejichž základě zanikla předmětná pohledávka stěžovatele vůči vedlejšímu účastníkovi.

Ústavní soud již na základě těchto skutečností dospěl k závěru, že se jedná o návrh sice označený jako ústavní stížnost a argumentující zásahem do základních práv, nicméně jde o návrh, k jehož projednání není příslušný. V dané věci neshledal ústavní aspekt. Stěžovatel, přesněji jeho právní předchůdce, jednal jako vlastník a podnikatel v souladu s tehdy již platnými ustanoveními , a y. Uplatňoval tak jako samostatný subjekt práva svobodu vstupovat do právních vztahů s .jinými subjekty a nabývat z nich práva a povinnosti. Problém, zda tak činil v rámci hospodářského zákoníku nebo obchodního zákoníku, v rámci pojmenovaného nebo innominátního smluvního typu, je věcí výkladu obyčejných zákonů a je to plně v kompetenci obecných soudů. Předestřená problematika tak nedosahuje ústavní roviny a Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavností ( y CR) není tuto otázku příslušný řešit. To je plně v kompetenci obecných soudil, popřípadě též jako věc po právní stránce zásadního významu v kompetenci Nejvyššího soudu. Pokud obecné soudy dodržují ústavní kautely spravedlivého soudního procesu, nemá Ústavní soud možnost zabývat se otázkami výkladu obyčejných zákonů.

Proto byla ústavní stížnost odmítnuta podle , o Ústavním soudu, ve znění jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

1' o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. 7. 2000 Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu

7