Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 596/99

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelky N. M., zastoupené JUDr. V. D., CSc., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 9. 1999, čj. - 149, a rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 1998, čj. - 125, a Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. 5. 1997, čj. - 102,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka podala návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 25. 11. 1999, označeným jako ústavní stížnost. Napadá v záhlaví uvedené usnesení Nejvyššího soudu ČR, kterým bylo odmítnuto její dovolání do rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 1998, čj. - 125, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10, čj. - 102, zamítající její žalobu proti žalované straně obci hlavní město Praha, o odstranění z její pozemkové parcely č. kat. 2360 v katastrálním území H. osmnácti laviček, altánu ve tvaru pravidelného šestiúhelníku ze dřeva, asfaltové cesty, která rozděluje parcelu na dvě části a o poskytnutí náhrady bezdůvodného obohacení ve výši Kč 75 160,-- za období od 1. 11. 1991 do 31. 12. 1992 s přísl. Stěžovatelka namítá, že obecné soudy nevzaly v úvahu jí předložené důkazy a dovozuje, že rozsudky soudů prvního i druhého stupně, jakož i usnesením Nejvyššího soudu ČR byl porušen a 4 d.

Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že rozsudek Městského soudu v Praze, který nabyl právní moci, byl doručen právnímu zástupci stěžovatelky dne 22. 5. 1998 a usnesení Nejvyššího soudu ČR mu bylo doručeno dne 19. 11. 1999.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta začíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( ). Takovým rozhodnutím v daném případě je, když dovolání Nejvyšší soud ČR shledal nepřípustným, ústavní stížností napadený pravomocný rozsudek Městského soudu v Praze, který byl doručen právnímu zástupci stěžovatelky dne 22. 5. 1998. Ústavní stížnost proti rozhodnutí odvolacího soudu však nedošla Ústavnímu soudu ve shora uvedené šedesátidenní lhůtě, a proto je třeba ji pokládat za opožděnou. Soudci zpravodaji nezbylo než návrh ústavní stížnosti stěžovatelky mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout podle ustanovení

citovaného .

Jako obiter dictum k tomuto rozhodnutí nelze nedodat, že odmítnutí návrhu ústavní stížnosti v tomto případě nemá účinky jako res iudicata, ve smyslu , o Ústavním soudu, takže stěžovatelce není odňata možnost domáhat se dále u obecných soudů svých práv podle d a Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Obecné soudy v rozporu s neposkytly stěžovatelce stanoveným způsobem ochranu jejích práv a neaplikovaly ani v souladu s y ČR ustanovení výše zmíněného Dodatkového protokolu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. července 2000 JUDr. Vladimír Paul

soudce Ústavního soudu