Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 325/2000

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti společnosti F., s.r.o., právně zastoupené JUDr. M. U., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR , sp. zn. , ze dne 14. 3. 2000,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá zrušení shora označeného usnesení Nejvyššího soudu ČR, jímž tento soud nevyhověl stěžovatelově vznesené námitce podjatosti, týkající se soudců JUDr. O. Ř., JUDr. V. T. a JUDr. J. H., kterou odůvodnil v podstatě tím, že senát Vrchního soudu v Praze v obdobném personálním složení rozhodoval věc takřka identickou jako je věc nyní tímto senátem projednávaná a svůj právní názor na věc již tedy vyslovil. V této skutečnosti spatřoval stěžovatel - a uvedl i v písemném podání - "nedostatek vnitřního psychického vztahu senátu k projednávané věci". Činí tak v podstatě i nyní v důvodech ústavní stížnosti, když uvádí, že jmenované osoby, které, jak uvádí, posvětily podle jeho názoru protiprávní "změny" v instrumentech kolektivního investování v jiné věci u vrchního soudu vedené, pro svůj vnitřní vztah k problematice, která je předmětem sporu, na níž se aktivně podílely, nemohou být nestranné při rozhodování o návrhu stěžovatele. Ten se proto domnívá, že Nejvyšší soud ČR při přezkumu vznesené námitky podjatosti nepostupoval v souladu s právem stěžovatele na spravedlivý proces, jehož je nestrannost soudců tvořících nezávislý orgán nedílnou součástí, a porušil tak d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem spisu Krajského obchodního soudu v Praze, dospěl k závěru, že není důvodná.

Nejvyšší soud ČR před vydáním napadeného rozhodnutí vyžádal vyjádření všech soudců, jichž se námitka podjatosti týkala, z nichž - jak ověřil i Ústavní soud - nevyplynulo nic, co by budilo pochybnosti o jejich nepodjatosti. Závěru tohoto soudu o tom, že samotný fakt, že dotčení soudci se podíleli na rozhodování v jiné právní věci obdobné povahy, s jejímž výsledkem stěžovatel není spokojen, nemůže být důvodem pro jejich vyloučení z projednávaní a rozhodování věci, nelze ničeho vytýkat. Pro poměr k věci lze totiž soudce vyloučit pouze tehdy, když sám má na výsledku řízení přímý či nepřímý zájem. Takový poměr však nemůže být dán bez dalšího tím, že účastník je nespokojen či přesvědčen o nesprávnosti závěrů soudce v jiné obdobné věci, neboť k nápravě vadných rozhodnutí slouží řádné opravné prostředky. Ústavní soud tak nezjistil v postupu a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ničeho, co by svědčilo pro jeho zásah z důvodu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost podle , ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. července 2000

JUDr. Vladimír Čermák

předseda senátu