Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 638/99

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti D.H., zastoupeného JUDr. V. V., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. , ze dne 22. 9. 1999,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Stěžovatel se svou ústavní stížností, podanou dne 22. 12. 1999, domáhá s odvoláním na porušení d (dále jen " "), , 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a , 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen "Pakt") zrušení shora označeného rozhodnutí obecného soudu, kterým byl uznán vinným trestnými činy podvodu podle , odst. 3 písm. b) a pokusu podvodu podle k , odst. 4 t.z. V ústavní stížnosti uvádí, že Vrchní soud v Olomouci rozsudkem, sp. zn. , ze dne 22. 9. 1999, zrušil k jeho odvolání prvoinstanční rozsudek Krajského soudu v Ostravě, čj. -1025, ze dne 26. 5. 1999, v části týkající se jeho osoby ve výroku o vině pod body I a) - e) a zároveň nově rozhodl tak, že ho uznal vinným trestným činem podvodu a pokusem trestného činu podvodu a odsoudil ho k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků a šesti měsíců a současně mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu soukromého podnikání v oboru zprostředkovatelských služeb na dobu sedmi let.

Stěžovatel má za to, že napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci byla dotčena jeho ústavně zaručená základní práva, a to zejména jeho základní právo na spravedlivý proces podle y, zaručené rovněž , 2 Úmluvy a , 2 Paktu. Navrhuje proto, aby Ústavní soud svým nálezem napadené rozhodnutí obecného soudu zrušil s tím, že bližší odůvodnění své ústavní stížnosti podá ve lhůtě čtrnácti dnů.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud připojil spis Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. , a když stěžovatel svoji ústavní stížnost po uplynutí jednoho měsíce od podání ústavní stížnosti nedoplnil, požádal Ústavní soud stěžovatele prostřednictvím jeho právního zástupce o doplnění ústavní stížnosti o odůvodnění, v čem konkrétně je stěžovatelem spatřováno tvrzené dotčení jeho ústavně zaručených základních práv. Toto doplnění však Ústavní soud neobdržel a proto při posuzování ústavní stížnosti vycházel z obecně formulovaného obsahu ústavní stížnosti.

Stěžovatel v ústavní stížnosti především namítá dotčení jeho práva na spravedlivý proces, zaručeného mu v y, kdy každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Stanovený postup zde předpokládá dodržení procesních pravidel, které určují procesní předpisy, v daném případě zejména trestní řád. Obdobně pak čl. 6 odst. 1, 2 Úmluvy a čl. 14 odst. 1, 2 Paktu stanoví právo každého na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, který rozhodne o oprávněnosti jakéhokoliv trestního obvinění proti němu. Současně stanoví, že každý, kdo je obviněn z trestného činu, se považuje za nevinného, dokud jeho vina nebyla prokázána zákonným způsobem.

Ústavní soud vyšel při posuzování ústavní stížnosti ze stěžovatelem tvrzeného dotčení jeho práva na spravedlivý proces. V odvolání, o němž v napadeném rozsudku rozhodoval vrchní soud, se těžiště stěžovatelových výhrad vztahovalo ke zjištěnému skutkovému stavu, kdy podle stěžovatelova názoru prvoinstanční soud hodnotil důkazy jednostranně. Odvolací soud se v tomto směru jednotlivými stěžovatelovými námitkami podrobně zabýval a konstatoval, že prvoinstanční soud rozhodl o vině stěžovatele na podkladě řádně zjištěného skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí, přičemž provedené důkazy hodnotil po pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě a v jejich souhrnu. Pokud měl stěžovatel v tomto směru výhrady i proti napadenému rozhodnutí, pak Ústavní soud připomíná, že z ústavního principu nezávislosti soudů podle y ČR vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů upravená v a t.ř. Ústavnímu soudu v tomto smyslu zásadně nepřísluší provádět přehodnocování dokazování, jež obecné soudy provedly, ale pouze zkoumat, zda postupem obecných soudů nedošlo k porušení této zásady v tom smyslu, že nebyly respektovány kautely uvedených ustanovení trestního řádu, což však v daném případě zjištěno nebylo.

Pokud pak stěžovatel namítá porušení jeho práva na spravedlivý proces v souvislosti s napadeným rozhodnutím, pak Ústavní soud z obsahu připojeného soudního spisu konstatoval, že odvolací soud věc v přiměřené lhůtě projednal ve veřejném zasedání za účasti stěžovatele a jeho obhájce, kdy stěžovatel měl možnost se vyjádřit ke všem skutečnostem, které mu byly kladeny za vinu a k důkazům o nich.

Odvolací soud se v napadeném rozhodnutí zabýval rovněž otázkou právního posouzení jednání stěžovatele, přičemž shledal některá pochybení v rozhodnutí prvoinstančního soudu a tato pochybení napravil, když zrušil v prvoinstančním rozsudku vadnou část výroku o vině stěžovatele, včetně navazujícího výroku o trestu, a nově v této části rozhodl. Právní závěr takto učiněný vrchním soudem na základě zhodnocení provedeného dokazování je výsledkem, který je výrazem nezávislého soudního rozhodování a nepřekračuje meze ústavnosti z pohledu namítaného porušení y, , 2 Úmluvy a , 2 Paktu.

Při zvážení obecných tvrzení stěžovatele uvedených v ústavní stížnosti Ústavní soud s ohledem na výše uvedenou argumentaci neshledal v poměru k napadenému rozhodnutí obecného soudu nic, co by svědčilo pro jeho zásah, a proto ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 27. července 2000

JUDr. Vladimír Čermák

předseda senátu