Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 192/2000

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti V. cukerní, a.s. zastoupené JUDr. A. R., advokátkou, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 1. 2000, č.j. -381, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 1998, č.j. -306, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 1998, sp. zn. ,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu faxem dne 27. 3. 2000 (originál návrhu podán na poštu 27. 3. 2000 a Ústavnímu soudu doručen dne 28. 3. 2000) se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 1. 2000, č.j. -381, kterým bylo jako nepřípustné zamítnuto její dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 1998, č.j. -306, kterým odvolací soud ve vztahu k žalovaným 1. a 2. (stěžovatelka) potvrdil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 1998, sp. zn. , jímž tento soud rozhodl tak, že vůči stěžovatelce ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 1. 8. 1995, č.j. 159/95 a vůči žalované 1. tento směnečný platební rozkaz zrušil. Stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil i rozsudky napadenému usnesení Nejvyššího soudu ČR předcházející.

Stěžovatelka tvrdí, že napadenými rozsudky obecných soudů byla porušena její ústavně zaručená základní práva zakotvená v a y a v , , a d.

Nejvyšší soud ČR, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na odůvodnění svého napadeného usnesení a dále sdělil, že na ústním jednání ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů netrvá.

Ústavní soud si vyžádal spis Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. , a poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, zejména s údaji o doručení napadeného usnesení Nejvyššího soudu ČR na č.l. 384 vyžádaného spisu, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podána po lhůtě stanovené pro její podání. Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který k ochraně práva poskytuje, nikoliv tedy dnem právní moci rozhodnutí, jak mylně uvádí stěžovatelka na str. 2 svého podání ( zákona). V daném případě byl napadený rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 1. 2000, č.j. -381, právní zástupkyni stěžovatelky JUDr. A. R. doručen dne 24. 1. 2000. Uvedeným dnem doručení započala běžet zákonná šedesátidenní lhůta pro podání ústavní stížnosti, jež uplynula dne 23. 3. 2000. Stížnost však byla faxována dne 27. 3. 2000, tudíž evidentně po uplynutí stanovené lhůty. Šedesátidenní lhůta obsažená v ust. zákona je nepřekročitelná, její marné uplynutí neumožňuje jakkoliv zhojit, a tímto zákonem je Ústavní soud vázán ( a 2 y).

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud návrh podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako návrh podaný opožděně.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. 7. 20000

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj