Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 149/2000

Ústavní soud rozhodl dne 11. července 2000 v senátě složeném z předsedy

JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. O., zastoupeného JUDr. T. C., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne

21. prosince 1999, sp. zn. , a usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 27. října 1999, sp. zn. , spolu s návrhem na odložení vykonatelnosti napadeného usnesení ve smyslu , ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se ústavní stížností domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. prosince 1999 ( -97), jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 27. října 1999 ( -79), jímž bylo - mimo jiné - rozhodnuto

o prohlášení konkurzu na majetek stěžovatele jako dlužníka s tím, že dle jeho názoru napadeným usnesením došlo k porušení d, aniž blíže rozvedl, v čem konkrétně porušení citovaného článku d spatřuje, neboť podstatou ústavní stížnosti je polemika stěžovatele se závěry obecných soudů, zda jsou či nejsou splněny podmínky pro prohlášení konkurzu na jeho majetek.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR. Jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, senát jej mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne [ , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona].

Ze samotné ústavní stížnosti ani z obsahu napadeného usnesení obecných soudů obou stupňů zásah do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele shledán nebyl. Vrchní soud v Praze se ve svém rozhodnutí zcela vyčerpávajícím způsobem vypořádal se všemi námitkami stěžovatele, které uvedl v rámci odvolání proti usnesení Krajského obchodního soudu v Praze a své rozhodnutí také vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. Je třeba uvést, že s ohledem na ustanovení zákona o konkurzu a vyrovnání nelze námitky stěžovatele rozváděné v ústavní stížnosti, které jsou pouhou polemikou s právními závěry obecných soudů, shledat z ústavněprávního hlediska jako porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, když účelem zákona o konkurzu a vyrovnání (č. , ve znění pozdějších předpisů) je uspořádání majetkových poměrů dlužníka, který je v úpadku ( , ve znění pozdějších předpisů). Jestliže obecné soudy ústavně konformním způsobem aplikovaly platné zákonné ustanovení ( , ve znění pozdějších předpisů) a svá rozhodnutí náležitým způsobem odůvodnily

( ), nelze takovýto postup obecných soudů považovat za porušující ústavně zaručená základní práva a svobody stěžovatele.

Pro výše uvedené byla ústavní stížnost stěžovatele shledána jako zjevně neopodstatněná dle , ve znění pozdějších předpisů, a bylo o ní rozhodnuto, jak ve výroku tohoto usnesení je uvedeno; pro důvody vyložené v tomto rozhodnutí nebylo třeba rozhodovat o návrhu na odložení vykonatelnosti ústavní stížností napadeného rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ,

ve znění pozdějších předpisů).

V Brně dne 11. července 2000