Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 50/2000

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele I. H., bytem

zastoupeného JUDr. T. K., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. března 1998, sp. zn. , 175, 176/98, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. října 1996, ze dne 5. února 1997, ze dne 5. března 1997, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 12. 7. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností brojí stěžovatel proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. března 1998 ( , 175, 176/98-87) a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne

2. října 1996 ( -29), ze dne 5. února 1997 ( -36), ze dne 5. března 1997 ( -43) a tvrdí, že těmito rozhodnutími bylo "porušeno jeho základní (lidské právo), a to právo ve smyslu d".

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů, a tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona). Z podané ústavní stížnosti vyplývá, že tato směřuje proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. července 1999

( -94), kterým bylo rozhodnuto o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. března 1998 ( , 175, 176/98-87). Z předložené ústavní stížnosti je patrné, že stěžovatel obdržel napadené usnesení Nejvyššího soudu ČR dne 26. 11. 1999 a tímto dnem mu počala běžet zákonem stanovená 60denní lhůta k podání ústavní stížnosti. Ústavní stížnost však byla doručena Ústavnímu soudu teprve dne 26. 1. 2000, když podle podacího razítka pošty 110 04 Praha 4 byla k poštovní přepravě podána dne 25. 1. 2000. Ústavní stížnost byla tedy podána k poštovní přepravě po lhůtě stanovené k jejímu podání, neboť 60denní lhůta stanovená , ve znění pozdějších předpisů ( ) uplynula nejpozději dnem 24. 1. 2000 a tento den byl také posledním dnem, kdy stěžovatel mohl podat ústavní stížnost k poštovní přepravě.

Ústavní stížnost stěžovatele byla tak Ústavnímu soudu podána po lhůtě stanovené zákonem, a proto nezbylo než o ní rozhodnout, jak ve výroku tohoto usnesení se stalo [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 12. července 2000