Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 356/2000

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelů M.V. a Z.V., obou zastoupených JUDr. D. R., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 11. 1997, čj. - 107,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelé byli vlastníky rodinného domku čp. 394 s parcelami p. č. 769/92 a 861 v obci Police nad Metují, katastrální území V. L. V roce 1988 byli odsouzeni pro trestný čin opuštění republiky k trestu odnětí svobody a k trestu propadnutí majetku. Uvedený majetek pak spravovalo město Police nad Metují. Po roce 1989 byli na základě , o soudních rehabilitacích, usnesením Okresního soudu v Náchodě ze dne 21. 8. 1990, sp. zn. Rt 30/90, které nabylo právní moci dne 28. 8. 1990, rehabilitováni a rozsudek byl, včetně trestu propadnutí majetku, zrušen. Stěžovatelé se domáhají vrácení uvedené nemovitosti.

sice stanovil, že důsledky rehabilitace nastávají ex tunc, avšak pokud jde o nároky, vyplývající ze zrušených výroků o trestu propadnutí majetku či věcí, odkázal v na zvláštní zákon, který upraví způsob náhrady a rozsah těchto nároků. Oprávněné osoby musely v důsledku toho vyčkat, až bude vydán příslušný zákon, aby mohly svá práva uplatnit podle jeho ustanovení. Stalo se tak mezi jinými , o mimosoudních rehabilitacích.

Stěžovatelé v době vydání nesplňovali jeho podmínky, které vyžadovaly, aby oprávněné osoby byly státními občany ČSFR a měly trvalý pobyt na jejím území. Stěžovatelé se tak stali oprávněnými osobami až dne 1. 11. 1994, když byla zrušena podmínka trvalého pobytu na území republiky nálezem Ústavního soudu, publikovaným pod č. 164/1994 Sb. (tedy poté, co město Police nad Metují prodalo předmětnou nemovitost J. M. dne 25. 4. 1994 a nemovitosti nebylo možno vydávat, když je po 1. 10. 1991 nabyla do vlastnictví jiná osoba než stát podle čl. II, bod č. 2 ).

Město Police nad Metují, které hodlalo přistoupit k prodeji předmětné nemovitosti, vyšlo z toho, že oprávněné osoby musí podle splňovat jednak podmínku státního občanství ČSFR, jednak podmínku trvalého pobytu na jejím území. Stěžovatelé tyto podmínky trvalého pobytu nesplňovali a město Police nad Metují, protože nebylo jiných oprávněných osob podle uvedeného zákona, mohlo dne 25. 4. 1994 přistoupit k uzavření kupní smlouvy na tuto nemovitost, aniž porušilo povinnosti vyplývající z V té době prakticky nebylo možno předpokládat, že dojde ke změně zákona ve prospěch osob, které do té doby nesplnily podmínku trvalého pobytu.V době, kdy stěžovatelé začali splňovat podmínky stanovené pro oprávněné osoby, tj. dnem 1. listopadu 1994, již nebylo možno nemovitosti vydat. Krajský soud také správně změnil rozsudek Okresního soudu v Náchodě v tom směru, že zamítl vydání nemovitosti stěžovatelům -oprávněným osobám - a splnil tak pro ně podmínku citovaného zákona pro uplatnění finanční náhrady, neboť finanční náhradu oprávněné osobě poskytuje jen za nemovitost, kterou již nelze vydat.

Ústavní soud se seznámil podrobně s průběhem tohoto restitučního případu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelé se domnívají, že došlo k porušení ústavně zaručeného práva vlastnit majetek a postupem soudů podle nich došlo ke zneužití práva k jejich újmě. Neuvedli však, která ústavně právní ustanovení mají na mysli a neuvedli ani meritorní námitky kromě toho, že kupní smlouvu, kterou uzavřelo město Police nad Metují, pokládali za neplatnou.

Ústavní soud tedy vyšel z toho, že jejich námitka se vztahuje k d, který se týká ochrany vlastnických práv. Současně však musel konstatovat, že tento článek chrání především vlastnické právo skutečné, nikoliv takové, jehož povaha je sporná, jak je tomu v daném případě. Ani v postupu soudů neshledal Ústavní soud závady. Obecné soudy postupovaly v souladu s ustanoveními , která upravují průběh řízení a do nichž promítly principy obsažené v d. Ústavní soud neměl důvodu učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek.

Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než návrh ústavní stížnosti považovat za zjevně neopodstatněný, jak bylo již výše zmíněno. Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. července 2000 JUDr. Vladimír Klokočka

předseda I. senátu Ústavního soudu