Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 563/99

Soudce zpravodaj Ústavního soudu České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti J. P., právně zastoupeného JUDr. B. M., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 1999, č. j. 17 Co 374, 375/99-33 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2000, č.j. -59 ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. 9. 1999, č.j. -38 mimo ústní jednání, takto :

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Dne 13. 12. 1999 došel k poštovní přepravě Ústavnímu soudu dne 10. 12. 1999 podaný návrh ze dne 26. 11. 1999 J. P., zastoupeného na základě plné moci JUDr. B. M., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 1999, č.j. 17 Co 374, 375/99-33, které se navrhuje zrušit.

Dne 3. 4. 2000 došel k poštovní přepravě Ústavnímu soudu dne 31. 3. 2000 podaný návrh ze dne 26. 3. 2000 téhož navrhovatele, zastoupeného stejným advokátem, jímž brojí proti usnesení Městského soudu ze dne 4. 2. 2000, č.j. -59 ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. 9. 1999, č.j. -38, která se navrhují zrušit. Zároveň je navrhováno, aby Ústavní soud rozhodl též o nákladech řízení.

Původním návrhem napadané usnesení městského soudu zrušilo rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 12. 1998, č.j. -20, ve znění opravného usnesení ze dne 9. 3. 1999, č.j. -28, s tím, že věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Jeho výsledkem bylo usnesení tohoto soudu o přerušení řízení ze dne 28. 9. 1999, č.j. ), které navrhovatel napadl odvoláním, o němž městský soud rozhodl svým usnesením ze dne 4. 2. 2000, č.j. -59 tak, že usnesení soudu I. stupně potvrdil.

Z uvedeného vyplývá, že řízení před obecnými soudy ve věci stěžovatele stran zaplacení částky 100 520,- Kč s přísl., kterou požaduje po žalované České republice, Policejním prezidiu ČR, Praha 7, S. 27, dosud pravomocně skončeno nebylo.

Za daného stavu věcí jsou oba návrhy stěžovatele, o nichž Ústavní soud řízení spojil svým usnesením ze dne 11.7.2000, č.j.

-23

, návrhy předčasnými, neboť svých práv se může stále domáhat v řízení před obecnými soudy. Teprve po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje, lze hledat ochranu před Ústavním soudem.

Je proto zřejmé, že stěžovatel ve své pravomocně neskončené věci všechny procesní prostředky ve smyslu § 75 odst. 1 zákona vyčerpat zatím nemohl a tudíž ani nevyčerpal.

Vzhledem ke zjištěným skutečnostem Ústavnímu soudu proto nezbylo, než podle § 43 odst. 1, písm. e) zákona mimo ústní jednání návrh pro jeho nepřípustnost odmítnout.

Návrhem na rozhodnutí o nákladech řízení před Ústavním soudem stěžovatel patrně míní návrh ve smyslu § 62 odst. 4 zákona.

Řízení o návrhu stěžovatele nebylo skončeno meritorně, nýbrž pouze odmítnutím návrhu. Ústavní soud o sporu mezi účastníky tedy nerozhodoval. Postup podle § 62 odst. 4 zákona přitom může odůvodnit pouze princip vítězství ve sporu, tzn. jedině výsledek řízení ve věci samé. Jelikož tomu tak ve věci této nebylo, Ústavní soud o náhradě nákladů nerozhodoval.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 19.července 2000

JUDr. Ivana Janů

soudce zpravodaj

K: