Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 289/99

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti stěžovatele K. M., zast. JUDr. M. H., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. , ze dne 5. 3. 1999, a rozsudku Okresního soudu v Semilech, sp. zn. , ze dne 3. 2. 1997, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti se stěžovatel domáhal zrušení ve výroku uvedených rozsudků Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Semilech. Ústavní stížnost odůvodnil tím, že postupem obou soudů došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces.

Stěžovatel jako žalobce se domáhal žalobou podanou u Okresního soudu v Semilech na zaplacení částky 41 035 Kč s úroky s tím, že dne 13. 10. 1994 byl se svým autem značky RENAULT 25 TX účastníkem nehody, kterou svým vozem Opel Vectra zavinila žalovaná organizace K. sýrárny a mlékárny H. a Z., spol. s r. o. Předmětná částka činila rozdíl mezi výší poskytnutého plnění pojišťovnou a částkou, kterou za opravu vozu žalobce skutečně zaplatil. Soud I. stupně žalobu zamítl a v odůvodnění rozsudku uvedl, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že mu škoda vůbec vznikla a stejně tak neprokázal, že by se žalovaný podílel větší měrou na nehodě, neboť "výsledky blokového řízení není, jak vyplývá z ustanovení , soud vázán a výpověď žalobce je v tomto případě vyvracena svědeckou výpovědí svědka H., který byl také přímým účastníkem nehody". Protože podle názoru soudu žalobce další důkazy nenabídl, soud dospěl k závěru, že žalobce svá tvrzení neprokázal. Odvolací soud se poté se závěry soudu I. stupně ztotožnil.

Porušení svých práv spatřuje stěžovatel v tom, že krajský soud vůbec ve svém hodnocení nepoužil a v odůvodnění svého rozsudku nezmínil ten nejdůležitější důkaz, který se v dané věci nabízel. Podle jeho názoru měl soud hodnotit výsledky šetření prováděné dopravní policií a závěr z něho vyplývající v blokovém řízení. Soud I. stupně správně uvádí, že výsledky blokového řízení nejsou pro soud závazné, neboť soud provádí řízení samostatně a nezávisle od řízení prováděného policií. Policejní šetření a jeho výsledky však jsou jedním z důkazů ve věci, stejně tak jako výpovědi účastníků nebo svědků. Protože soud výsledky blokového řízení nehodnotil, porušil tak stěžovatelovo právo na spravedlivý proces.

K obsahu ústavní stížnosti se vyjádřily oba soudy. Krajský soud v Hradci Králové pouze odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. Okresní soud v Semilech uvedl, že v rámci řízení byly provedeny všechny navržené důkazy. Co se týká důvodů ústavní stížnosti, má za to, že v průběhu celého řízení nedošlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces.

Po přezkoumání důvodů ústavní stížnosti a obou napadených rozsudků dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Především je třeba konstatovat, že Ústavní soud není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví a neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Jeho úkolem není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných obyčejnými zákony, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody, zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle y ČR.

Rozsah práva na spravedlivý proces z obecného pohledu, jak jej má na mysli d, případně Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, není možné vykládat jako garanci úspěchu v řízení. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na spravedlivé právní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Ústavní soud se v daném případě neztotožnil s názorem stěžovatele, že výsledky blokového řízení nebyly hodnoceny, čímž došlo k porušení ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces. Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Semilech naopak vyplývá, že tento soud navržený důkaz záznamem o malé dopravní nehodě provedl a rovněž jej v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů ( ) hodnotil. Za porušení stěžovatelova práva nelze považovat skutečnost, že tento důkaz nehodnotil v souladu s jeho názorem a v jeho prospěch. Krajský soud v Hradci Králové neshledal odvolání stěžovatele proti rozsudku soudu I. stupně důvodným, neboť "výsledky dokazování sice nedovolují přijmout spolehlivý závěr, že skutková verze žalobce je nepravdivá a střet tedy zavinila výlučně žalovaná strana, avšak nelze ani bezpečně uzavřít, že tomu bylo naopak a nehodu zavinil žalobce tím, že na poslední chvíli odbočil do vedlejšího jízdního pruhu a řidič žalované organizace již nestačil na takovouto necitlivou změnu jízdy reagovat". Soud se ztotožnil i s podpůrným argumentem okresního soudu, že "škodu na automobilu ve výši 41 035 Kč neutrpěl". Podle totiž při určení výše škody na věci se vychází z ceny v době poškození. Soud proto zastává názor, že vzhledem k tomu, že v době dopravní nehody byl automobil stěžovatele 6 let starý a měl najeto 117 000 km, poškozené součástky měly v době nehody hodnotu sníženou o amortizaci a vynaložením sumy vyšší než 84 649 Kč stěžovatel vozidlo zhodnotil.

Ústavní soud v daném případě nezjistil nic, co by nasvědčovalo tomu, že by byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele, a proto nezbylo než ústavní stížnosti považovat za zjevně neopodstatněnou a podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ji mimo ústní jednání usnesením odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 10. července 2000

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

předseda I. senátu Ústavního soudu