Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 151/99

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele T. H. Q., zast. JUDr. B. G., CSc., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 1998, č. j. -41, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti podané dne 22. 3. 1999 napadl rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 27. 10. 1998. Tímto rozsudkem byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Policejního prezídia ČR, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie o zákazu pobytu stěžovatele na území ČR.

Protože k ústavní stížnosti byla přiložena pouze ověřená fotokopie plné moci ze dne 15. 11. 1996 a Ústavnímu soudu vznikly oprávněné pochybnosti o jejím obsahu, jakož i o osobě stěžovatele, upozornil přípisem ze dne 5. 4. 2000 právního zástupce stěžovatele, aby plná moc pro zastupování před Ústavním soudem byla dána do souladu s ustanovením a 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a to ve lhůtě 20 dnů. Dne 17. 4. 2000 obdržel Ústavní soud žádost právního zástupce stěžovatele o prodloužení této lhůty do 30. června 2000 z důvodu několikaměsíční dovolené stěžovatele ve Vietnamu s tím, že současné místo jeho pobytu mu není známo. Ústavní soud žádosti vyhověl a vyčkal do konce prodloužené lhůty. Protože však ani v prodloužené lhůtě, ani do dnešního dne vady plné moci odstraněny nebyly, dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 10. července 2000

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu