Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 227/2000

Ústavní soud rozhodl dne 21. června 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti J. H., zastoupeného A. P., advokátem, proti postupu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ve věci vedené pod sp. zn.

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 10. 4. 2000 stěžovatel brojí proti postupu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou a tvrdí, že v řízení o jeho návrhu dochází k porušování d (dále jen " "). Stěžovatel má za to, že okresní soud má všechny potřebné důkazy k dispozici a nic mu nebrání, aby ve věci jednal a rozhodl. Nečinnost okresního soudu stěžovatel posuzuje od okamžiku podání žaloby až do současné doby i když připouští, že v mezidobí soud prokazatelně určité úkony činil. Přestože stěžovatel další podrobnosti neuvádí a předpokládá, že Ústavní soud si vyžádá příslušný spis a učiní si úsudek o činnosti obecného soudu sám, cítí se být postupem obecného soudu dotčen ve svém ústavně zaručeném právu na projednání věci bez zbytečných průtahů a navrhuje, aby nálezem Ústavního soudu bylo Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou uloženo nepokračovat v průtazích a ve věci shora označené neprodleně jednat.

Ze spisu sp. zn. Okresního soudu v Jablonci nad Nisou Ústavní soud zjistil, že v řízení o žalobě podané dne 13. 1. 1995 bylo nařízeno sedm jednání, poté na návrh stěžovatele soud připustil změnu žalobního petitu, s níž souviselo rozhodování u odvolacího soudu v listopadu 1996. V průběhu roku 1997 okresní soud činil další úkony a nařídil tři jednání. V průběhu roku 1998 a začátkem roku 1999 zřejmě došlo ze strany stěžovatele k jistým aktivitám, mimo jiné i ke stížnostem na vedení krajského soudu, které ve svém důsledku vedly v květnu 1999 k vyloučení soudce, který věc dosud projednával a rozhodoval, a to na jeho vlastní návrh. V průběhu roku 1999 bylo rozhodnuto o nařízení předběžného opatření a v únoru 2000 okresní soud činil úkony, kterými shromažďoval další listinné podklady k rozhodnutí.

Ústavní soud přezkoumal postup Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ve věci vedené pod sp. zn. z hlediska tvrzeného zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele a poté rozhodl, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již ve svých dřívějších rozhodnutích vyjádřil, že je věcí státu, aby organizoval soudnictví tak, aby principy zakotvené v ě byly respektovány a případné nedostatky v tomto směru nešly k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené lhůtě (Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 2 č. 42, sv. 6 č. 116), tj. bez zbytečných průtahů, o které půjde zpravidla tehdy, vzniknou-li špatnou či nevhodnou organizací práce, za niž nese odpovědnost příslušný pracovník soudu, nebo jsou založeny dostatečně a přesvědčivě zjištěnou liknavostí soudu (soudce) nebo podobnými okolnostmi spočívajícími při výkonu jurisdikce na jeho straně (tamtéž sv. 9 č. 151). Žádnou z uvedených skutečností však stěžovatel ve své ústavní stížnosti konkrétně neuvedl a omezil se pouze na obecné konstatování, že ze strany okresního soudu se jedná o průtahy.

Dobu projednání a rozhodnutí věci bez zbytečných průtahů nelze vyjádřit numericky, neboť přiměřenost doby řízení je podmíněna objektivně, charakterem projednávané věci. Délka řízení tak může signalizovat nejen zbytečné průtahy v řízení, ale také složitost věci, jakož i vliv chování stěžovatele. Pod tímto zorným úhlem, jakož i s ohledem na skutečnost, že jediným důvodem pro předložení věci Ústavnímu soudu bylo stěžovatelovo zcela obecné tvrzení o průtazích, Ústavní soud neshledal stěžovatelovo tvrzení o nečinnosti Okresního soudu v Jablonci nad Nisou odůvodněným, co má za následek i neopodstatněnost tvrzení o zásahu do jeho ústavně zaručených práv. Jakkoli lze mít jisté výhrady k prodlevám v řízení, zejména v průběhu roku 1998 a ve druhé polovině roku 1999, vzhledem ke všem okolnostem případu v současné době nic nenasvědčuje existenci zbytečných průtahů takové míry a charakteru, že by odůvodňovaly zásah Ústavního soudu.

Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 21. června 2000

JUDr. Vladimír Čermák

předseda senátu