Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 175/96

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 22. června 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti J.S., zastoupeného advokátem JUDr. E.S., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. dubna 1996, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. dubna 1996, sp. zn. . Vyslovil přesvědčení, že odvolací soud, který potvrdil rozsudek, jímž Okresní soud v Náchodě dne 30. června 1995 zamítl jeho žalobu o uložení povinnosti žalovaným uzavřít s ním dohodu o vydání věcí, rozhodl v rozporu s , d a y. Poukázal na okolnosti, za kterých byl označených věcí (nábytku do ložnice) zbaven i na chování žalovaných, kteří mu v jejich rodinném domě opakovaně znemožnili účast u identifikace a hodnocení předmětu sporu. Soud dle stěžovatelova názoru připustil, aby byla takto jeho práva účastníka řízení zkrácena, a proto podal proti rozsudku odvolacího soudu, který k této skutečnosti nepřihlédl, dovolání k Nejvyššímu soudu.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Jde-li o návrh zjevně neopodstatněný senát jej, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítne [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Okresního soudu v Náchodě sp. zn. , rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. dubna 1996, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. dubna 1997, č. j. -174, jež navrhovatel nepředložil a Ústavní soud zjistil skončení a výsledek řízení z vyžádaného spisu, zásah do práv stěžovatele, kterých se v návrhu dovolává, shledán nebyl. Je třeba uvést, že se Nejvyšší soud ČR na základě podaného dovolání dle námitkou stěžovatele, týkající se nesprávného postupu soudu, kterým měla být účastníku odňata možnost jednat před soudem, zabýval a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil odmítnutí dovolání pro jeho nepřípustnost, když takovou nesprávnost neshledal. I když ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, jako soudu odvolacího, na závěry Nejvyššího soudu ČR, vztahující se ke shodným tvrzením stěžovatele, lze v plném rozsahu odkázat. Pokud jde o rozsah důkazů, nezbytných pro rozhodnutí o nárocích, uplatněných podle , a o jejich hodnocení, soud nepostupoval v rozporu se zněním a 132 .

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. června 2000

JUDr. Vlastimil Ševčík

předseda Ústavního soudu