Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 210/2000

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti D. L., právně zastoupeného JUDr. V. H., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2000, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Včas podanou ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 4. 4. 2000, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2000, sp. zn. , jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 26. 11. 1999, sp. zn. , o prodloužení lhůty trvání vazby u stěžovatele do 7. 3. 2000 s tím, že důvody vazby podle § 67 písm. a) a b) tr. řádu trvají.

Základní šestiměsíční lhůta trvání vazby skončila dnem 7. 12. 1999. Do tohoto data bylo usnesení o prodloužení lhůty doručeno pouze státnímu zástupci a obhájci stěžovatele. Samotnému stěžovateli bylo doručeno až po tomto datu. Podle ústavní stížnosti se tím nestalo vykonatelným, takže stěžovatel měl být z vazby propuštěn. V této skutečnosti spatřuje ústavní stížnost porušení základních práv a svobod podle ustanovení d (dále jen " ").

Podle tohoto článku "nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu".

Režim vazebního řízení je výlučně upraven ustanoveními §§ 68 až 74 tr. řádu, jako ustanoveními speciálními, proto argumentace obecným ustanovením § 140 tr. řádu ve stížnosti použitá, není na místě. Stejně tak, jako poukaz na ustanovení § 74 odst. 2 tr. řádu, poněvadž ve věci nebylo vydáno žádné usnesení o propuštění stěžovatele z vazby, natož zprošťující rozsudek, kterýchžto případů se toto výše citované usnesení týká.

Konkrétní zákonné důvody vazby stěžovatele oba obecné soudy v odůvodnění svých rozhodnutí přesvědčivě uvedly, prodloužení lhůty trvání vazby (vyžádání právní pomoci na Ukrajině) je rovněž logické.

Dosud neskončené trestní řízení, které až dosud probíhá za šetření příslušných ustanovení trestního řádu.

Při shrnutí výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y.

Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících orgánů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod.

Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany jednajících orgánů byl porušen y.

Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Vojtěch Cepl

předseda senátu ÚS

V Brně dne 28. června 2000