Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 338/2000

Ústavní soud rozhodl soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci ústavní stížnosti P. T., zastoupeného JUDr. K. V., advokátkou, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2000, čj. - 817,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 1. 6. 2000 stěžovatel napadá v záhlaví uvedené usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 7. 1999, čj. - 522, v tom směru, že styk P.T., otce nezletilého, s jeho synem, který byl svěřen do výchovy matky A. T., byl zakázán a návrh otce na změnu výchovného prostředí nezletilého, snížení výživného a na nařízení výkonu rozhodnutí byl zamítnut. Stěžovatel má za to, že napadeným rozhodnutím - výrokem o zákazu styku s nezletilým synem, byl učiněn pronikavý zásah do jeho rodičovských práv, protože rozhodnutí se neopíralo o vyjádření odborníků - znalců. Městský soud v Praze tak podle něj porušil jeho právo garantované d v článcích 32 odst. 4, 36 odst.1, 37 odst. 3 a 38 odst. 2.

Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Praze přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně podle a 2 a dospěl k závěru, že je nepochybné, že od doby, kdy bylo předběžným opatřením o styku otce s nezletilým naposledy rozhodováno, došlo ke změně poměrů spočívající v tom, že poté, kdy matka nezletilého, v souladu s nařízeným předběžným opatřením, umožnila otci styk s nezletilým v prosinci roku 1997, otec nerespektoval rozhodnutí soudu a nezletilého matce včas nevrátil, zadržoval jej u sebe až do 22. 1. 1998 a k takovému jednání ze strany otce nedošlo poprvé. Odvolací soud zdůraznil, že v souzené věci byl zákaz styku otce s nezletilým vysloven předběžným opatřením, které je opatřením dočasným, jež neprejudikuje konečnému rozhodnutí. Za současné situace je nutné, aby se k celé situaci a dosavadnímu chování rodičů a jejich výchovným schopnostem a možnostem vyjádřili znalci, odborníci z oboru psychiatrie a psychologie. Ti by se také měli vyslovit k otázce, jakým způsobem bude vhodné styky otce s nezletilým opět navázat.

Odvolací soud dále ve svém rozhodnutí konstatoval, že nezletilý má nepochybně právo na výchovu obou rodičů, avšak v daném případě je v zájmu nezletilého, aby setrval u matky, aniž by po přechodnou dobu, než budou k dispozici potřebné znalecké posudky i další potřebná šetření pro rozhodnutí o věci samé, byly realizovány styky s otcem.

Ústavní soud v této věci musel dospět k závěru, že stížností napadené usnesení Městského soudu v Praze není posledním prostředkem, který zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), když v souzené věci byl zákaz styku otce s nezletilým synem vysloven předběžným opatřením, které je opatřením dočasným.

Soudce zpravodaj byl proto nucen považovat návrh ústavní stížnosti stěžovatele za nepřípustný, a proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. června 2000 JUDr. Vladimír Paul

soudce Ústavního soudu