Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 166/98

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 29. června 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti navrhovatelky RNDr. J.Č., zastoupené advokátem JUDr. P.P., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. prosince 1997, sp. zn. , ve spojení s usnesením ze dne 30. prosince 1997, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatelka se ústavní stížností, podanou dne 10. dubna 1998, domáhala zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. prosince 1997, sp. zn. . Uvedla, že se postupem a rozhodnutím označeného soudu cítí dotčena na právech, zaručených a 36d a s ohledem na obsah výroku odvolacího soudu podala ve věci také dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. prosince 1996, č. j.

-272, Městského soudu v Praze ze dne 5. prosince 1997, č. j. -317, jeho opravného usnesení ze dne 30. prosince 1997 a rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. května 2000, č. j. -390, bylo zjištěno, že se navrhovatelka soudní cestou domáhala nároků, které opírala o , ve znění pozdějších předpisů. Dovolací soud pak označeným rozsudkem zrušil rozhodnutí soudu I. a II. stupně, vztahující se k uplatněnému nároku k nemovitostem, o kterých bylo rozhodnuto výrokem Obvodního soudu pro Prahu 8 v odstavci prvém a odvolacím soudem v odstavci druhém, věc byla

v tomto rozsahu vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Je tedy nepochybné, že o návrhu, kterým se stěžovatelka domáhá uložení povinnosti uzavřít s ní dohodu o vydání 1/2 pozemku p. č. 673/2 a 674/1 a 3/40 pozemku p. č. 674/2 s domem čp. 616 a s veškerými průmyslovými objekty na těchto parcelách, jakož i o nákladech řízení mezi zbývajícími účastníky, bude soudy dále jednáno. Proto je ústavní stížnost, směřující proti výrokům Městského soudu v Praze, zrušeným Nejvyšším soudem ČR, nepřípustná [st. 1, , ve znění pozdějších předpisů].

Pokud jde o rozhodnutí, kterým nebylo stěžovatelce soudem I. stupně ani v odvolacím řízení vyhověno, v hodnocení jejího postavení při uplatnění nároku k části nemovitostí, jejichž dřívější spoluvlastnicí byla M.E., pochybení shledáno nebylo. Obvodní soud pro Prahu 8 v rozsudku ze dne 10. prosince 1996 podrobně a přiléhavě odůvodnil, pro která skutková zjištění a právní ustanovení nelze navrhovatelku považovat za osobu oprávněnou k nárokům po M.E., stejně tak učinil Městský soud v Praze v odůvodnění rozsudku ze dne 5. prosince 1997.

S ohledem na výše uvedené byla ústavní stížnost, směřující proti potvrzujícímu výroku odvolacího soudu, shledána zjevně neopodstatněnou a dle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. června 2000