Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 23/2000

Ústavní soud rozhodl dne 15. 6. 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky V., spol. s r. o., zastoupené JUDr. M. S., advokátkou, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. září 1999, sp. zn. , a usnesení Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne

23. července 1999, sp. zn. C. 11542 F 5436/99, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se domáhala zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne

30. září 1999 (-90) ve spojení s usnesením Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 23. července 1999 (C. 11542 F 5436/99) s tím, že obecné soudy obou stupňů porušily d, když zamítly její návrh na zápis změn zapisovaných skutečností do obchodního rejstříku vedeného Krajským obchodním soudem v Ostravě, oddíl C vložka 11542, na základě rozhodnutí valné hromady společníků společnosti konané dne 18. května 1996, tedy před účinností novely (obchodní zákoník) č. Porušení označeného článkud stěžovatelka spatřuje v tom, že valná hromada společníků společnosti, která rozhodla mimo jiné o zvýšení základního jmění společnosti, se konala před účinností novely obchodního zákoníku ( ve znění ), kdy tehdy platná právní úprava nevyžadovala o průběhu valné hromady pořízení notářského zápisu. Vzhledem k tomu, že se jedná o skutečnost zapisovanou do obchodního rejstříku [ obch. zák.], podala dne 18. 2. 1999 stěžovatelka jako společnost návrh na zápis této skutečnosti (změny výše základního jmění a podíl společníků) do příslušného obchodního rejstříku.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, senát jej mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne [, , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona].

Z obsahu spisu Krajského obchodního soudu v Ostravě (C. 11542 F 5436/99) a z odůvodnění ústavní stížností napadených rozhodnutí obecných soudů obou stupňů se podává, že jak Krajský obchodní soud v Ostravě, tak Vrchní soud v Olomouci se ve svém rozhodnutí vypořádaly se všemi rozhodnými skutečnostmi a svá rozhodnutí také náležitým a zákonem přikázaným způsobem odůvodnily ( ), přičemž nelze přehlédnout, že s ohledem na ustanovení čl. II bod 2 bylo lze rozhodnout o zápisu změn do příslušného obchodního rejstříku pouze v těch věcech, k nímž ke dni účinnosti zákona bylo řízení zahájeno k návrhu.

Obecné soudy obou stupňů svá rozhodnutí založily na ústavně souladné interpretaci platného zákona, a proto takovýto postup nelze hodnotit jinak, než jako postup souladný s ústavními principy soudního řízení.V této souvislosti Ústavní soud podotýká, že v souladu s ustanovením je navrhovatel povinen podat návrh na zápis změn v obchodním rejstříku bez zbytečného odkladu po provedení těchto změn, tedy poté, kdy navrhovatel disponuje všemi potřebnými listinami, které je nutno k návrhu do obchodního rejstříku doložit; stěžovatel předložením návrhu s opožděním téměř tří let tento příkaz zákona nesplnil, a proto s přihlédnutím k důvodům již zmíněným byla jeho ústavní stížnost shledána jako zjevně neopodstatněná a jako taková byla odmítnuta [

písm. a) zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 15. června 2000