Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 158/2000

Ústavní soud rozhodl dne 15. června 2000 v senátě složeném z předsedy

JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. B., zastoupeného JUDr. K. V., CSc., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. listopadu 1999, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a po odstranění Ústavním soudem vytknutých vad ve shodě se zákonem [, , , odst. 4 zákona], napadl stěžovatel pravomocný rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. listopadu 1999 (-50) a tvrdil, že tímto rozhodnutím označený obecný soud jako soud odvolací (potvrzením stěžovateli nepříznivého rozhodnutí obecného soudu I. stupně) porušil jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu (d), když jím napadené rozhodnutí je "v rozporu s principyy ČR a v rozporu s y ČR". Toto své tvrzení odůvodnil tím, že obecné soudy neuznaly oprávněnost jeho žaloby na zaplacení částky 998,- Kč neprávem, neboť jeho nárok vůči žalovanému není promlčen a žalovaný má pro řízení pasivní legitimaci, a proto opačné závěry obecných soudů - stručně shrnuto - nemají podkladu ani ve skutkovém základu jeho věci ani v zákoně. Aniž by svá tvrzení co do porušení ústavně zaručeného práva rozvedl, příp. přiměřeně odůvodnil, po rozsáhlé polemice s rozhodovacími důvody obecného soudu II. stupně navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem rozhodnutí tohoto soudu zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z povahy odůvodnění ústavní stížnosti, jak vpředu je shrnuto, je zřejmé, že stěžovatel svou ústavní stížností usiluje o věcný přezkum či o přezkum legality jím napadeného rozhodnutí obecného soudu a že tak přehlíží ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu, dle níž Ústavnímu soudu takový přezkum jako soudnímu orgánu ochrany ústavnosti (č. 83 úst. ), stojícímu mimo organizaci obecného soudnictví, nepřísluší (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995, a další), zejména probíhalo-li řízení před obecnými soudy ve shodě se stanoveným postupem (d) v intencích procesního předpisu () a je-li současně rozhodnutí obecného soudu způsobem zákonem přikázaným odůvodněno (

odst. 2 ).

Z takto rozvedených důvodů byla ústavní stížnost stěžovatele posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak příkladmo na ni bylo poukázáno; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 15. června 2000