Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 112/99

Ústavní soud rozhodl dne 15. 6. 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky V. T., zastoupené JUDr. N. P., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. listopadu 1998, sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 29. června 1998, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. listopadu 1998 ( -143) a rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne

29. června 1998 ( -117) a tvrdila, že těmito rozsudky oba obecné soudy porušily , d a a y; porušení označených článků d spatřuje stěžovatelka v tom, že obecné soudy neprovedly všechny jí navrhované důkazy a nezdůvodnily, proč tyto důkazy neprovedly. Poukázala na judikaturu Ústavního soudu s tím, že ústavní stížností napadená rozhodnutí této judikatuře nevyhovují.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní stížnost je oprávněná podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, v ústním jednání, a bez přítomnosti účastníků, návrh, který je zjevně neopodstatněný, usnesením odmítne (

odst. 1 písm. a), , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona).

Z odůvodnění napadených rozsudků Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. listopadu 1998 ( -143) a Okresního soudu v Děčíně ze dne 29. června 1998

( -117) nevyplývá, že by došlo k zásahu do ústavně zmiňovaných práv stěžovatelky, jichž se stěžovatelka dovolává. Oba obecné soudy se dostatečným způsobem vypořádaly se všemi jejími námitkami a vyčerpávajícím způsobem zdůvodnily (§ 157

odst. 2 ), proč je jejich rozhodnutí o výchově a výživě nezletilých dětí právě takové, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí a v jeho odůvodnění. Okresní soud se rovněž zcela vyčerpávajícím způsobem vypořádal s návrhy navrhovatelky na doplnění dokazování provedením dalších důkazů a zcela vyčerpávajícím způsobem splnil pokyn krajského soudu

( ) k doplnění dokazování před vydáním svého rozhodnutí a pokud své rozhodnutí vyložil za ústavněprávní interpretace platného zákona, nelze takovéto rozhodnutí soudu považovat za protiústavní.

Pro takto rozvedené důvody bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku tohoto usnesení je uvedeno [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 15. června 2000