Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 317/2000

Ústavní soud rozhodl dne 19. června 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti K. N., zastoupeného JUDr. M. M., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 19. 3. 1999, čj. -43, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 3. 2000, čj. -62,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatel uvádí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v odst. ld a y ČR, zejména tím, že obecné soudy postupovaly v rozporu se zásadami hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení , neboť upřednostnily důkazy předložené vedlejším účastníkem a provedené důkazy nehodnotily v jejich vzájemné souvislosti. Z těchto důvodů domáhají se proto zrušení napadených rozhodnutí.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Pardubicích Ústavní soud zjistil, že již citovaným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích bylo stěžovateli uloženo zaplatit žalobci V. B. 2 500 000,-- s přísl. na základě zjištění, že stěžovatel si vypůjčil od žalobce dne 2. 12. 1994 částku 2 500 000,-- Kč, kterou podle písemného prohlášení z téhož dne se zavázal vrátit do 1. 3. 1995. Tvrzení stěžovatele, že dlužnou částku již vrátil, nevzal okresní soud za prokázáno a neuvěřil mu, když naopak uvěřil tvrzení žalobce, jež bylo v souladu s výpovědí svědka ing. J. H.. Výpovědi svědků L. F. a M. B., kteří měli být přítomni vrácení vypůjčených peněz začátkem léta 1995 v restauraci ve Valašském Meziříčí, hodnotil okresní soud jako nevěrohodné a vzájemně rozporuplné, a to zejména v otázce, zda žalobce stěžovatelem předávané peníze přepočítával. K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Hradci Králové napadeným rozsudkem tak, že rozsudek okresního soudu potvrdil, když se v podstatě ztotožnil s jeho závěry.

Z ústavního principu nezávislosti soudu (y ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů ( ). Jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektují, jak v posuzované věci se stalo, podmínky dané ustanovením , nespadá do pravomoci Ústavního soudu hodnotit hodnocení důkazů obecnými soudy, když navíc toto hodnocení se i Ústavnímu soudu jeví v projednávané věci vzhledem k rozporům ve výpovědích uvedených svědků jako zcela přesvědčivé. K uvedenému možno snad ještě dodat, že došlo-li v projednávané věci k poskytnutí částky 2 500 000,-- Kč písemnou smlouvou o půjčce, jeví se jako zcela konsekventní, že i vrácení tak vysoké částky stěžovatelem mohlo a mělo být písemně ztvrzeno samotným žalobcem.

Všechny uvedené skutečnosti a úvahy jeví se tedy Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 19. června 2000

JUDr. Vladimír Čermák

předseda senátu