Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 398/99

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti J. F., zastoupeného JUDr. M. Č., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 1999, čj. - 161, a usnesení Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 11. 11. 1997, čj. - 138,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 11. 8. 1999, doplněný podáním ze dne 27. 1. 2000, označeným jako ústavní stížnost. Napadá v záhlaví uvedená usnesení Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Frýdku - Místku a navrhuje jejich zrušení, protože nesouhlasí s tím, že návrh na pokračování v řízení jeho a druhého oprávněného ve věci výkonu rozhodnutí byl zamítnut a výkon rozhodnutí zastaven. Má za to, že napadená rozhodnutí jsou v rozporu s a d. Jinak opakuje argumentaci, kterou uplatnil v průběhu řízení před obecnými soudy.

Ústavní soud při projednávání včas podaného návrhu stěžovatele respektoval, že není součástí soustavy obecných soudů (y ČR) a nevykonává přezkumné pravomoci v tom smyslu, že by byl další instancí v systému všeobecného soudnictví. Jeho pravomoc je zaměřena na zjištění, zda napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR.

Ústavní soud konstatoval, že v daném případě posledním procesním prostředkem, který , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, k ochraně práva poskytoval (), je usnesení Krajského soudu v Ostravě. Z obsahu usnesení tohoto soudu ze dne 26. 2. 1999, čj. - 161, vyplývá, že odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 11. 11. 1997, čj. - 138, kterým byl mj. návrh oprávněných J. F. a D. G. na pokračování v řízení zamítnut a výkon rozhodnutí nařízený usnesením Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 30. 6. 1995, čj. - 17, byl zastaven. Poukázal na to, že výrok o zastavení výkonu rozhodnutí je závislý na prohlášení výkonu rozhodnutí za nepřípustné ve smyslu , o čemž bylo rozhodnuto pravomocným usnesením Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 10. 6. 1997, čj. - 102, do kterého však oprávnění odvolání nepodali.

Za dané situace, kdy oprávnění nevyužili svého práva podat odvolání a uvedené usnesení ze dne 10. 6. 1997 nabylo právní moci, nelze než z tohoto rozhodnutí vycházet. Odvolací soud proto neshledal jinou cestu, než jakou zvolil soud prvního stupně ve svém usnesení ze dne 11. 11. 1997 a též on sám ve svém napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že odvolání oprávněných není důvodné.

Ústavní soud, vycházeje z ústavní stížnosti a rozhodnutí obecných soudů, dospěl k závěru, že při projednávání předmětné věci bylo postupováno v souladu s ustanoveními , která upravují průběh řízení a do nichž se promítají principy upravené v a d. Svůj postup obecné soudy řádně odůvodnily a Ústavní soud neměl tedy důvod učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek.

Při rozhodování této věci jak odvolací soud, tak i soud prvního stupně, respektovaly zásady, týkající se práva na soudní a jinou právní ochranu, obsažené v hlavě pátéd a nelze jim z tohoto hlediska nic vytknout. Ústavní soud musel tak dospět k závěru, že se jedná o návrh ústavní stížnosti zjevně neopodstatněný.

Senát Ústavního soudu z těchto důvodů mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tímto usnesením návrh ústavní stížnosti odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. června 2000 JUDr. Vladimír Klokočka

předseda I. senátu Ústavního soudu