Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 272/2000

Ústavní soud rozhodl dne 1. června 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti V. P., zastoupeného JUDr. L. G., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 2. 2000, čj. -21,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové stěžovatel opakuje námitky, které vznesl již proti rozhodnutí Okresního úřadu v Pardubicích, okresního pozemkového úřadu, a dovolává se takového výkladu ustanovení , o půdě, jenž poskytne dostatečnou obranu rodinnému majetku. Stěžovatel soustavně vyvíjí snahu, aby restituovaný majetek po předcích byl využit produktivně a v zájmu společnosti, současný výklad restitučních zákonů mu však v tom brání. Navrhuje proto, aby pro porušení ústavně zaručeného práva zakotveného v d byl napadený rozsudek zrušen.

Z obsahu spisu Krajského soudu v Hradci Králové Ústavní soud zjistil, že napadeným rozhodnutím bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu v Pardubicích ze dne 5. 2. 1999, čj. PÚ-233/99/Še/RVS, v jehož výroku I. byl stěžovatel určen vlastníkem jedné ideální poloviny, ve výroku tohoto rozhodnutí blíže označených, nemovitostí, zatímco ve výroku II., že vlastníkem druhé ideální poloviny není, neboť v tomto směru není oprávněnou osobou. Krajský soud, stejně jako pozemkový úřad, zjistily, že předmětné nemovitosti vlastnili ke dni přechodu na stát otec stěžovatele V. P. st. a jeho manželka A.P., která nebyla matkou stěžovatele, ani ho neosvojila a zemřela dne 25. 1. 1966 bez zanechání závěti, zatímco stěžovatelův otec zemřel 29. 12. 1978. V důvodech svého rozhodnutí uvedl krajský soud, že pokud by nemovitosti nepřešly do vlastnictví státu, stal by se po smrti A. P. vlastníkem jejich druhé ideální poloviny se vší pravděpodobností stěžovatelův otec, to však z hlediska ustanovení zákona o půdě je bez významu, neboť tento zákon je ve vztahu k předpisem speciálním, a proto při stanovení okruhu oprávněných osob je třeba vycházet pouze z taxativního výčtu uvedeného v odst. 2 .

Podle ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, zemřela-li osoba, jejíž nemovitost přešla v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby v případech uvedených v , jsou oprávněnými osobami fyzické osoby v pořadí řazeném pod písm. a) - e). Tam, kde některá z těchto oprávněných osob již zemřela, přicházejí jako další oprávněné osoby v úvahu pouze ty fyzické osoby, o nichž to zákon výslovně stanoví. Jde o případy uvedené pod písm. c) - e), tedy případy, kdy jako oprávněné osoby by jinak přicházeli děti a sourozenci. Zemřela-li tedy nejen oprávněná osoba uvedená v odst. 1, ale i její manžel, v projednávané věci stěžovatelův otec v době, kdy nebyli vlastníky předmětných nemovitostí, nelze dítě již zemřelého manžela, tedy stěžovatele, považovat za oprávněnou osobu ve smyslu zákona o půdě, neboť stěžovatel ve vztahu k A. P., zemřelé dne 25. 1. 1999 bez zanechání závěti, nebyl v žádném příbuzenském vztahu uvedeném v již citovaném ustanovení zákona o půdě. Pociťuje-li stěžovatel tuto skutečnost jako křivdu, nezbývá Ústavnímu soudu rovněž než poukázat na preambuli k zákonu o půdě deklarující pouze potřebu zmírnění následků některých majetkových křivd.

Všechny uvedené skutečnosti a závěry jeví se Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 1. června 2000

JUDr. Vladimír Čermák

předseda senátu