Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 235/2000

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Z. a I. M., oba zastoupeni JUDr. V. P., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 1. 2000, čj. -108, a rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 15. 9. 1999, čj. -77,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dne 12. 4. 2000 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání označené jako ústavní stížnost, z něhož bylo zřejmé, kdo jej činí, které věci se týká a čeho se domáhá, rovněž obsahovalo označení důkazů a vylíčení rozhodných skutečností, bylo učiněno písemně a bylo podepsáno a datováno. Uvedené podání, podané k poštovní přepravě dne 24. 3. 2000, sice bylo dle označení ve svém záhlaví určeno Ústavnímu soudu, avšak bylo vloženo do obálky adresované Nejvyššímu soudu ČR, kterému také bylo, jak je zřejmé z razítka podatelny tohoto soudu, dne 27. 3. 2000 doručeno.

Soudci Ústavního soudu jsou dle y ČR při svém rozhodování vázáni ústavními zákony, mezinárodními smlouvami dle y ČR a , o Ústavním soudu. Dle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ), je řízení ve věci před Ústavním soudem zahájeno dnem doručení návrhu, kdy dle se návrh na zahájení řízení podává u Ústavního soudu. To vše platí za splnění zákonných náležitostí, mezi které patří podání ústavní stížnosti v zákonné lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( zákona).

Z přípisu Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 28. 4. 2000 Ústavní soud zjistil, že rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 1. 2000, čj. -108, které je posledním opravným prostředkem, který zákon k ochraně práva poskytuje ve smyslu ustanovení , bylo právnímu zástupci stěžovatelů doručeno dne 3. 2. 2000. Lhůta k uplatnění ústavní stížnosti tak uplynula dne 3. 4. 2000. Jak vyplývá z výše uvedeného, zásilka, která obsahovala ústavní stížnost, byla sice ve stanovené lhůtě podána k přepravě, adresována však byla Nejvyššímu soudu ČR. Tento postup nepředpokládá. I když Nejvyšší soud ČR po zjištění, že jde o návrh, který mu nepřísluší, zásilku postoupil Ústavnímu soudu, z jeho evidence nelze, jak Ústavní soud ověřil, zjistit, kdy byla zásilka postoupena k další poštovní přepravě.

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, takže stojí mimo soustavu obecných soudů a jejich procesní předpisy může využít toliko subsidiárně. Za aplikovatelné ustanovení by bylo možno považovat , který upravuje podání dovolání. Avšak ani přiměřený postup podle tohoto ustanovení neumožňuje Ústavnímu soudu považovat v souzené věci stížnost za včas podanou. Lze patrně připustit, že by tomu tak bylo v případě, pokud by Nejvyšší soudu ČR postoupil (prokazatelně odeslal, případně by tato skutečnost vyplývala z evidence ohledně manipulace se zásilkou na podatelně soudu apod.) Ústavnímu soudu stížnost ve zmíněné šedesátidenní lhůtě. To se však, jak vyplývá s časové návaznosti při doručování zásilky, nestalo a zákonná lhůta tak uplynula marně, aniž by se byl Ústavní soud o ústavní stížnosti dozvěděl.

Vzhledem k tomu, že k pochybení při uplatňování ústavní stížnosti u příslušného soudu ve stanovené lhůtě došlo z důvodů, které byly zcela na straně stěžovatelů, a Ústavní soud zastává zásadu, dle které je na každém, aby si svá práva střežil sám, soudci zpravodaji nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků, odmítnout jako návrh, který byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 1. června 2000

JUDr. Eva Zarembová

soudce zpravodaj