Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 137/2000

Ústavní soud rozhodl dne 1. 6. 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. Š., zastoupeného JUDr. B. G., CSc., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. prosince 1999, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se ústavní stížností, podanou dne 3. 3. 2000, domáhal zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. prosince 1999 ( ) a tvrdil, že tímto usnesením bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle d; uvedl, že u Vrchního soudu v Praze je projednáváno jeho odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze, přičemž předsedkyně senátu z projednávání a rozhodování jeho věci (JUDr. N. Ž.) by měla být vyloučena ( ), neboť ve věci rozhodovala u Městského soudu v Praze jako soudu nižšího stupně ve smyslu

Nejvyšší soud svým usnesením (označeným shora) rozhodl, že jmenovaná soudkyně vyloučena není, neboť před soudem I. stupně pouze rozhodovala o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků, nerozhodovala však o meritu věci, což by zakládalo důvod pro vyloučení soudce podle

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, senát jej mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne [ , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona].

Z obsahu ústavní stížnosti a z obsahu napadeného usnesení Nejvyššího soudu ČR se podává, že k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele nedošlo, neboť Ústavní soud se zcela ztotožňuje se závěry Nejvyššího soudu ČR tak, jak byly v napadeném usnesení podrobně rozvedeny a kde se Nejvyšší soud ČR vyčerpávajícím způsobem vypořádal i s námitkou stěžovatele ohledně vyloučení JUDr. N. Ž. z projednávání a rozhodování před Vrchním soudem v Praze.

Rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, proti němuž ústavní stížnost směřovala, nebylo porušeno již zmíněné ústavně zaručené právo stěžovatele, a o námitce podjatosti dotčené soudkyně bylo rozhodnuto řádným a procesně souladným způsobem.

S ohledem na takto rozvedené důvody byl stěžovatelův návrh shledán jako zjevně neopodstatněný a v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zákona byl odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 1. června 2000