Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 288/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti 1) V. K. - A., a 2) M. K. - A., zastoupených JUDr. D. Ch., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2000, č j. a 410/99 - 102 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 9. 1998, č j. -79,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 10. 5. 2000 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatelé domáhali, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2000, č.j. a 410/99 - 102 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 9. 1998, č j. -79. V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelé mimo jiné uvedli, že uvedený rozsudek městského soudu napadli dovoláním, avšak pouze v rozsahu vyplývajícím z ust. , neboť městský soud nevyhověl jejich návrhu na připuštění dovolání podle Ve věci ostatních výroků stěžovatelé dovolání nepodali. Navrhli, aby Ústavní soud jejich ústavní stížnost přijal, vyčkal rozhodnutí o jimi podaném dovolání a poté ústavní stížnost obvyklým způsobem projednal.

Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k názoru, že stěžovatelé v té části ústavní stížnosti, která směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jež napadli dovoláním podle , dosud nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim k ochraně jejich práva poskytuje, a tudíž se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Každý jiný přístup by zakládal zcela nežádoucí stav, kdy vedle sebe probíhají dvě řízení,

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj

přičemž je to nikoli Ústavní soud, ale Nejvyšší soud, kterému přísluší sjednocovat judikaturu, mimo jiné tím, že rozhoduje o dovoláních. Lhůta pro podání ústavní stížnosti v takové věci, jako je věc stěžovatelů, tedy může začít plynout až po doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu, pokud k ní budou ústavněprávní důvody. Pokud jde o zbývající část napadeného rozsudku odvolacího soudu, jak vyplývá z jeho odůvodnění, odvolací soud nevyhověl návrhu stěžovatelů na vyslovení přípustnosti dovolání, nicméně svým postupem stěžovatelé vytvořili stav, kdy mohli využít tzv. podmíněně přípustné dovolání ve smyslu Z podané stížnosti vyplývá, že dané možnosti nevyužili. K možnosti a nezbytnosti využít tzv. podmíněně přípustné dovolání podle Ústavní soud uvádí, že i když otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, posoudí dovolací soud, není pochyb o tom, že teprve poté, co je vydáno rozhodnutí dovolacího soudu, vyčerpali navrhovatelé všechny procesní prostředky, které jim k ochraně práv poskytuje. I v této části se tudíž jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu zákona.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona jako nepřípustný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. 6. 2000