Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 147/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti V. W., zastoupeného Mgr. O. H., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 11. 1999, č.j. -77 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 1999, č.j. -43,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 8. 3. 2000 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 11. 1999, č.j. -77 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 1999, č.j. -43, jimiž byla pravomocně zamítnuta jeho žaloba, kterou se mj. domáhal ochrany osobnosti zemřelého otce V. W. staršího. K poškození jeho osobnostních práv mělo dojít článkem publikovaným v deníku Právo, jehož je vedlejší účastník (žalovaný) B., a.s. vydavatelem. Obecné soudy dospěly k závěru, že v řízení nebyl prokázán neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce chráněných ust. § 11 obč. zák. a nebyl tak splněn základní předpoklad odpovědnosti podle ust. § 13 obč. zák.

Stěžovatel tvrdí, že napadenými rozhodnutími, pokud jde o rozsudek Městského soudu v Praze částí II. výroku tohoto rozsudku, byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva zakotvená v , a y ("Ústava"), , a d ("Listina") a Všeobecné deklarace lidských práv. Městskému soudu v Praze stěžovatel vytkl, že nesprávně protokoloval v průběhu řízení v I. stupni, toto své tvrzení však podrobněji v odůvodnění ústavní stížnosti nekonkretizoval. Dále uvedl, že soud prvého stupně neprovedl jím navrhované důkazy výslechem svědků P. Z. a Ing. H., a s návrhy na jejich provedení se nevypořádal. Výslech uvedených svědků marně navrhoval též v řízení před odvolacím soudem. Stěžovatel nesouhlasí s hodnocením listinných důkazů v řízení před obecnými soudy. Je přesvědčen, že v řízení jednoznačně prokázal, že jeho otec byl vlastníkem pozemku, na kterém vybudoval garáže, a tedy že předmětný článek byl nepravdivý. Právní závěry, k nimž obecné soudy došly, jsou dle jeho názoru v příkrém nesouladu s provedenými skutkovými zjištěními. Soudy mu takovým postupem odejmuly právo na spravedlivý proces a hrubě porušily y, neposkytly ochranu jeho právům a celé řízení bylo jako celek nespravedlivé.

Vrchní soud v Praze jako účastník řízení ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že ve věci jednal jako nezávislý a nestranný soud, v souladu se stanoveným rozvrhem práce, neměl žádný osobní vztah k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům, a neměl vztah k projednávané věci ani zájem na výsledku řízení. Dále odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku.

Vedlejší účastník B., a. s. se sídlem v Praze 2, se svého postavení vzdal. Uvedl, že se plně ztotožňuje se skutkovým zjištěním obecných soudů a na základě nich učiněným právním závěrem

Ústavní soud si dále vyžádal spis Městského soudu v Praze, sp. zn. , a poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, v postupu obecných soudů neshledal nic, co by nasvědčovalo nedodržení ústavních procesních práv stěžovatele, či ústavně nekonformní interpretaci hmotněprávních ustanovení aplikovaných v projednávané věci.

K námitce, že soud prvého stupně neprovedl stěžovatelem navrhované důkazy výslechem svědků P. Z. a Ing. H., a s návrhy na jejich provedení se nevypořádal, Ústavní soud z vyžádaného spisu zjistil, že tyto důkazy nebyly v řízení před soudem prvého stupně navrhovány. Návrh na jejich provedení je obsažen v dopise stěžovatele (č.l. 55) ze dne 2. 8. 1999, adresovaném prezidentovi ČR, ministru spravedlnosti ČR, předsedovi Městského soudu v Praze a předsedovi Vrchního soudu v Praze. Nicméně v odvolání ze dne 28. 7. 1999, koncipovaném právním zástupcem stěžovatele, uvedené návrhy již obsaženy nejsou a nebyly navrhovány ani v řízení před odvolacím soudem.

K té části ústavní stížnosti, v níž stěžovatel nesouhlasí s hodnocením listinných důkazů v řízení před obecnými soudy, Ústavní soud uvádí, že, jak dal opakovaně najevo ve své judikatuře, nepřísluší mu přehodnocovat hodnocení důkazů a jiných skutečností, provedené obecnými soudy v individuálním případě, snad s výjimkou případů zcela extrémních. Za takový však věc stěžovatele označit nelze.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. 6. 2000

JUDr. Vladimír Čermák

předseda senátu