Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 174/2000

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti MUDr. M. S., zastoupeného JUDr. B. Z., proti usnesením Okresního soudu Plzeň - jih ze dne 19. 3. 1999 sp. zn. , D 757/93 a D 708/99, t a k t o :

Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 20. 3. 2000, se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Okresního soudu Plzeň - jih ze dne 19. 3. 1999, sp. zn. , D 757/93 a D 708/99, kterými bylo pravomocně rozhodnuto o dodatečném projednání dědictví po zemřelých J. F. H., zemřelém 24. 12. 1949 a paní M. H., zemřelé dne 4. 9. 1948. Původní dědické řízení proběhlo v r. 1948, kdy se matka stěžovatele měla stát dědičkou ze zákona po zemřelých F. a M. H., kteří byli jejími prarodiči.

Protože vyšel najevo nový majetek, který v původním řízení nebyl projednán, došlo z popudu sestřenice stěžovatele pí. J. J. v r. 1993 k dodatečnému řízení o projednání dědictví. Jak stěžovatel uvádí, bylo toto dodatečné dědické řízení zahájeno v době, kdy ještě žila jeho matka jako jedna ze zákonných dědiců. V té době byla na dlouhodobé návštěvě u stěžovatele v USA, kde v r. 1996 zemřela. Stěžovatel vytýká soudu, že se v tomto řízení spokojil s vyjádřením J. J. o tom, že jeho matka je neznámého pobytu a že neví, zda vůbec žije. Přitom muselo být jak pí. J., tak zvláště jejímu bratrovi Z. B. známo, že matka stěžovatele žije, znali stěžovatelovu adresu a rovněž tak znali bydliště matky manželky stěžovatele v Praze.

Jak dále uvádí stěžovatel, jeho matka byla účastnicí kupónové privatizace a soudu by byl stačil dotaz na Ústřední evidenci obyvatelstva, Českou správu sociálního zabezpečení, Středisko cenných papírů nebo jinou organizaci, kde by snadno tuto adresu zjistil. Zjistil by i to, že po její smrti v r. 1996 se stal jejím nástupcem v dědickém řízení stěžovatel.

Aniž by provedl tyto úkony soud ustanovil pro toto dodatečné dědické řízení matce stěžovatele, jako osobě neznámého pobytu, opatrovníka a usnesení o tom vyvěsil na úřední desce po zákonem předepsanou dobu. Stěžovatel rovněž namítá, že v tomto usnesení bylo namísto zemřelého F. H. uvedeno jméno F. F., tedy jméno odlišné ode jména zesnulého.

Stěžovatel je tak přesvědčen, že soud postupoval v rozporu se zákonem, čímž došlo k porušení jeho základního práva na spravedlivý proces podle a d, dále Úmluvy, jakož i práva stěžovatele na ochranu dědictví podle y.

Protože podaná ústavní stížnost nespecifikovala dědické usnesení ve věci vedené pod sp. zn. , vyžádal si Ústavní soud spisový materiál soudu vedený pod sp. zn. D 755/93, D 757/93 a D 708/99.

Ze spisu sp. zn. a D 757/93 bylo zjištěno, že v předmětné věci rozhodl Okresní soud Plzeň - jih usneseními ze dne 19. 3. 1999, která nabyla právní moci dne 10. 4. 1999.

Pokud se týká dědického řízení, vedeného pod č. j. D 708/99, kdy usnesení téhož soudu nabylo právní moci dne 14. 3. 2000, zjistil Ústavní soud, že se jedná o řízení po zemřelém F. B., který zemřel dne 9. 8. 1999. Jeho dědici se stali Ing. F.B. - syn a J. M. - dcera, každý z nich k jedné polovině. Kdežto v dodatečném dědickém řízení po zesnulých F. a M. H. se jednalo o pozemky p. p. č. 206/32 a 652/2 v obci a kat. území P., v dědickém řízení vedeném pod sp. zn. se jednalo o pozemky v k. ú. a obci Š. u Klatov. Je tedy zřejmé, že toto dědické řízení nemělo vazbu ani jinou souvislost s dědickými řízeními, vedenými pod sp. zn. a D 757/93. Tuto vzájemnou souvislost stěžovatel také nikterak nevyvozuje.

Vyplývá to rovněž ze závěru návrhu ústavní stížnosti, ve kterém se stěžovatel dovolává použití ustanovení , ve znění pozdějších předpisů. Uvádí, že podaná stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo.

Ústavní soud se neztotožnil s tímto názorem stěžovatele. Jedná se o obvyklý případ, kdy ochrana oprávněného dědice je zakotvena v ustanovení § 485 o. z. Vzhledem k právní moci usnesení sp. zn. a D 757/93 dnem 10. 4. 1999, je pro stěžovatele plně zachována lhůta pro uplatnění hereditas petitio (dědické žaloby). Tento procesní prostředek stěžovatel podle znění ústavní stížnosti dosud nepoužil.

Proto byl nucen soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, neboť podaný návrh je nepřípustný podle ustanovení cit. zákona, protože stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

soudce Ústavního soudu

V Brně dne 29. května 2000