Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 94/2000

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatele Celní ředitelství Praha, proti rozsudku Městského soudu v Praze, čj. -57, ze dne 26. 10. 1999,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel podal dne 14. 2. 2000 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"), který směřoval proti rozsudku Městského soudu v Praze, čj. -57, ze dne 26. 10. 1999, jímž bylo zrušeno rozhodnutí Celního ředitelství Praha čj. 16654/98-01/2, ze dne 10. 12. 1998 a věc byla vrácena tomuto orgánu k dalšímu řízení. Podle názoru stěžovatele byl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech.

Stěžovatel - Celní ředitelství Praha návrhem, podaným podle a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), brojil proti rozsudku Městského soudu v Praze, kterým v rámci přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy bylo zrušeno jeho rozhodnutí, vydané ve správním řízení podle , celní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a žádal, aby Ústavní soud toto rozhodnutí zrušil.

Definičním znakem pojmu ústavní stížnosti podle písm. d) y ČR, jakož i , je zásah orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Pro aktivní legitimaci k podání ústavní stížnosti z toho vyplývá, že takto legitimován je pouze ten subjekt (fyzická a právnická osoba), jenž disponuje způsobilostí být nositelem základních práv a svobod.

Pokud stát vystupuje v právních vztazích v pozici subjektu veřejného práva, čili jako nositel veřejné moci, z povahy věci není a ani nemůže být nositelem (subjektem) základních práv a svobod. Přístup opačný by znamenal popření smyslu základních práv a svobod tak, jak byly zformovány staletým vývojem evropské a anglosaské kultury. Z pohledu teoretického takovýto postup znamená popření základního rozdílu mezi pojmy oprávnění (subjektivní právo) a pravomoci (kompetence), jenž je akceptován v postavení paradigmatu právního myšlení v dosahu evropské kontinentální i anglosaské právní kultury.

Tento názor vyslovil Ústavní soud ve svém stanovisku, sp. zn. , ze dne 9. 11. 1999, když konstatoval, že správní orgán, jehož rozhodnutí bylo úspěšně napadeno správní žalobou, není aktivně legitimován k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí správního soudu.

V předmětné věci byl návrh podán Celním ředitelství Praha, které rozhodovalo jako odvolací orgán ve správním řízení o odvolání Československé obchodní banky, a.s. proti rozhodnutí Celního úřadu Příbram. Rozhodnutí stěžovatele pak na základě správní žaloby bylo zrušeno výše uvedeným rozsudkem Městského soudu v Praze. Z uvedeného plyne, že v řízení, v němž byl vydán napadený rozsudek, vystupoval stěžovatel jako správní orgán, jehož správní rozhodnutí bylo soudem přezkoumáváno. Vzhledem k této skutečnosti nemůže být vzhledem k výše uvedenému stanovisku Ústavního soudu aktivně legitimován pro podání ústavní stížnosti podle , .

Vzhledem k výše uvedeným závěrům nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle , odmítnout jako návrh podaný subjektem zjevně neoprávněným.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. května 2000