Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 257/2000

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky D. N., zastoupené JUDr. F. Z., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. února 2000, sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. listopadu 1999, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 30. 5. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ , , , odst. 4 , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], napadla stěžovatelka pravomocný rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. února 2000 ( ) a spolu s ním též rozsudek Okresního soudu ve

Frýdku-Místku ze dne 5. listopadu 1999 ( -38) a v polemice s rozhodovacími důvody vyloženými obecnými soudy v jejich rozhodnutích, aniž by uvedla, o které z ústavně zaručených práv svůj návrh opírá, navrhla, aby Ústavní soud obě rozhodnutí obecných soudů svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Z výroku sub. III rozsudku odvolacího soudu plyne, že stěžovatelka před skončením odvolacího jednání navrhla - pro případ, že její odvolání by nebylo úspěšné - aby odvolací soud proti svému rozhodnutí připustil dovolání; odvolací soud tomuto návrhu sice nevyhověl, nicméně přípustnost dovolání, za podmínek stanovených zákonem plyne z ust. § 239

odst. 2

Podle zjištění Ústavního soudu (č. l. 5 spisu) však stěžovatelka dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu nepodala, a tím ve smyslu ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu (k tomu srov. např. usnesení in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 12., vydání 1., usn. č. 52, Praha 1999) založila nepřípustnost ústavní stížnosti pro nevyčerpání všech procesních prostředků (§ 75 odst. 1 zákona).

O nepřípustné ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno, neboť důvody pro výjimečný postup [§ 75 odst. 2 písm. a) zákona] shledány nebyly a stěžovatelka se jich ostatně ani nedovolávala.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 30. května 2000