Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 583/99

Ústavní soud rozhodl dne 11. 5. 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů J. a J. Z., obou zastoupených JUDr. E. Z., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 8. prosince 1997, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ ,

§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadli stěžovatelé pravomocný rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 8. prosince 1997 ( -222) a tvrdili, že tímto rozhodnutím označený obecný soud jako orgán veřejné moci porušil jejich ústavně zaručená práva plynoucí z , a d a dále též a

úst. ; v odůvodnění ústavní stížnosti obecnému soudu vytkli - stručně shrnuto - že své rozhodnutí založil na neúplném, pokud se týká nesprávném skutkovém zjištění, včetně vad ve znaleckém dokazování. Aniž by svá tvrzení z hlediska tvrzeného porušení již zmíněných ústavně zaručených práv blíže rozvedli, navrhli, aby Ústavní soud svým nálezem jimi napadené rozhodnutí obecného soudu (viz vpředu) zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Odhlédnuto od toho, že podle návrhového (stížnostního) žádání (petitu) je stěžovateli napadeno toliko rozhodnutí obecného soudu I. stupně, aniž by bylo jakkoli dotčeno rozhodnutí odvolacího soudu (potvrzující v meritu věci rozhodnutí soudu I. stupně), a dále též od toho, že výtky stěžovatelů, co do skutkové stránky věci, nejsou - s výjimkou námitek vůči znaleckému delegování - konkretizovány, a že v oblasti ústavněprávní nejsou zdůvodněny vůbec, stěžovatelé přehlíží, že Krajský soud v Hradci Králové jako obecný soud II. stupně a jako soud odvolací se obsahově shodnými námitkami vůči znaleckému posudku zabýval a v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně vyložil, proč další dokazování nepokládá za potřebné a proč znalecké dokazování pro jeho doplnění v opravném řízení pokládá za zcela dostatečné a vyčerpávající a konečně proč navržené dokazování jiným (dalším) znalcem se mu jeví jako nadbytečné; protože rozhodovací důvody odvolacího soudu vyložené v odůvodnění jeho rozhodnutí zcela odpovídají požadavkům zákona ( ), nelze jim ani z hlediska ochrany ústavnosti ( úst. ) ničeho vytknout, když jinak, co do rozsahu dokazování a hodnocení v řízení řádně provedených důkazů, sluší stěžovatele odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu, dle níž přezkum posléze zmíněných otázek Ústavnímu soudu nepřísluší (k tomu srov. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994, dtto ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 10, Praha 1995, a další), a když zvláštní podmínky, které by ingerenci Ústavního soudu do jurisdikce obecných soudů umožnily, zjištěny nebyly; ostatně stěžovatelé existenci těchto podmínek ani netvrdili.

Obdobně je tomu i stran přezkumu věcné správnosti či legality napadeného rozhodnutí, vůči němuž stěžovatelé brojí, a proto pro odůvodnění tohoto rozhodnutí zcela postačí odkázat je na konstantní judikaturu Ústavního soudu (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995), aniž by se jevila potřeba k zásadám již dříve vyloženým cokoli dodávat.

Pro závěr, že ve věci stěžovatelů byla obecným soudem (obecnými soudy) porušena jejich ústavně zaručená práva, není proto opory ani ve skutkovém základě posuzované věci ani v zákoně, tím méně pak v ústavním pořádku republiky; ústavní stížnost byla proto posouzena jako zjevně neopodstatněná.

Zjevnost neopodstatněnosti ústavní stížnosti je dána především konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak příkladmo bylo na ni poukázáno; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto rozhodnutí je zřejmé.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 11. května 2000