Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 209/99

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti P. Š., J. Š., A. B., a K. Š., všichni zastoupeni JUDr. E. T., advokátkou, proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 30. 9. 1998, čj. -98, a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 1. 1999, čj. , za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a vedlejších účastníků řízení, Pozemkového fondu ČR, se sídlem v Praze l, zastoupené JUDr. E. Ch., a společnosti O., s.p., sem. podnik Havlíčkův Brod, právně zastoupené JUDr. J. D., advokátem,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelé v ústavní stížností uvedli, že rozsudkem soudu I. stupně byli zavázáni zaplatit společně a nerozdílně náklady řízení, a to prvému odpůrci ve výši 35.611,65 Kč, druhému odpůrci, vůči kterému bylo řízení zastaveno, 60.750,- Kč a náklady státu ve výši 3.491,20 Kč. K odvolání stěžovatelů krajský soud napadené výroky potvrdil a pouze specifikoval náklady řízení na jednotlivé stěžovatele. V předmětném řízení, ve kterém se stěžovatelé domáhali náhrady škody ve výši 5,969.872,- Kč za zdevastovaný majetek dle , jim soud přisoudil částku Kč. 68.780,-, v dalším jejich nároky zamítl.

Dle názoru stěžovatelů nelze akceptovat tvrzení, aby za tarifní hodnotu v předmětné věci byla považována podle vyhl. a vyhl. 270/90 Sb. částka 5,969.872,- Kč. Tato tarifní hodnota nemá oporu ani v znaleckém posudku. Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že tvrzení advokáta druhého odpůrce o tom, co všechno obdrželi, je nutno hodnotit jako porušení dobrých mravů. Dle názoru stěžovatelů soudy tím, že přiznaly advokátům uvedené odměny, překročily meze pravomocí dané jim zákonem, a tím porušily právo dané jim a y ČR a a d.

Krajský soud ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že postup soudů odpovídá ustálené judikatuře při procesním neúspěchu stěžovatelů, a odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí.

Vedlejší účastníci ve vyjádření k ústavní stížnosti shodně navrhli zamítnuti ústavní stížnosti, neboť rozhodnutí soudu mají oporu v příslušných právních přepisech, odlišné rozhodnutí by bylo v rozporu se zásadou rovnosti účastníků. Přesto, že stěžovatelé byli v průběhu sporu upozorňování na pravděpodobnost značných nákladů řízení, trvali na zaplacení předmětné částky. Poukazem advokáta na to, co všechno stěžovatelé již dostali, pak nemohlo dojít k hrubému porušení mravů, neboť se jednalo o argument proti nepravdivému tvrzení stěžovatelů o jejich nemajetnosti.

Poté, co se Ústavní soud seznámil s připojeným spisem Okresního soudu v Jindřichově Hradci, sp. zn. , dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Z uvedeného spisu Ústavní soud zjistil, že soud I. stupně při stanovení výše nákladů řízení vycházel ze skutečnosti, že stěžovatelé ani po podání znaleckého posudku, soudem vyžádaným za účelem zjištění skutečného znehodnocení rybníků, neomezili žalovanou částku, a nadále trvali na zaplacení celé žalované částky ve výši 5,969.872,- Kč. Vzhledem k tomu, že jim bylo přiznáno jen Kč. 68.780,-, byl ve smyslu stanoven poměr úspěchu a neúspěchu ve věci tak, že navrhovatelé byli úspěšní se svým nárokem v rozsahu 1,15 % a neúspěšní v rozsahu 98,85 %. V odvolání proti výroku rozhodnutí o nákladech řízení poukazovali stěžovatelé na sociální aspekt věci, nehoráznost požadavků protistrany, své výdělkové a majetkové poměry a skutečnost, že se jedná o restituční věc. Krajský soud v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že okresní soud správně aplikoval ustanovení , a , avšak nerespektoval ust. , když společné náklady stěžovatelů nerozdělil podle poměru účastenství ve věci. Pouze v tomto směru proto rozsudek okresního soudu změnil. Krajský soud dále uvedl, že i restituční řízení je řízením sporným, kde v souvislosti s uplatněním nároku nesou navrhovatelé i riziko případné prohry a riziko náhrady nákladů řízení protistraně. Na upozornění možného rizika značných nákladů řízení, stejně jako na závěry znaleckého posudku, však navrhovatelé žádným procesním způsobem nereagovali. Krajský soud konstatoval, že je třeba poukázat i na nutnost posuzovat majetkové poměry v celém jejich komplexu a dospěl k závěru, že okolnosti případu nejsou natolik zvláštního zřetele hodné, aby bylo uvažováno o použití ust.

Ústavní soud již v řadě svých předchozích rozhodnutí vyslovil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jakožto orgán ústavnosti je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že tyto soudy nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté d.

V daném případě však obecné soudy při rozhodování o nákladech řízení postupovaly zcela v intencích zákona. Do ustanovení o náhradě nákladů řízení se promítá zásada odpovědnosti za výsledek řízení. Námitky uváděné v ústavní stížnosti jsou v podstatě shodné jako námitky uvedené v odvolání, přičemž z výše uvedených skutečností je zřejmé, že se s nimi odvolací soud vypořádal a své závěry, jak ohledně stanovení povinnosti k zaplacení nákladů řízení podle poměru úspěchu ve sporu a odpovědnosti stěžovatelů za pokračování ve sporu, tak i z hlediska možnosti postupu dle § 150 o.s.ř, odpovídajícím způsobem odůvodnil.

Ústavní soud s ohledem na uvedené v dané věci neshledal důvod rušit napadené rozhodnutí, neboť za situace, kdy mu nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost či dokonce správnost rozhodnutí. Připomíná, že jeho úkolem není zabývat se eventuálním porušením standardních práv fyzických nebo právnických osob chráněných právními předpisy, a v této souvislosti odkazuje i na svá rozhodnutí ve věcech, sp.zn.

a

, v nichž zaujal názor, že samotný spor, týkající se nákladů řízení, zpravidla nedosahuje intenzity, opodstatňující porušení základních práv a svobod.

Z uvedených důvodů nezbylo než ústavní stížnost dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. května 2000

JUDr. Vladimír Čermák

předseda senátu