Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 137/2000

Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci ústavní stížnosti P.K., zastoupeného JUDr. P. V., advokátem, proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ČR ze dne 14. 12. 1999, č.j. 2016/99-Jak-B, mimo ústní jednání, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se podanou ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 6. 3. 2000, domáhal, aby Ústavní soud zrušil rubrikované rozhodnutí ministra spravedlnosti, neboť jím bylo porušeno jeho právo na soudní a jinou právní ochranu podle d. Podle stěžovatele se nejednalo o bezdůvodnou žádost a proto nemohla být ministrem spravedlnosti zamítnuta. Ministr spravedlnosti měl proto předložit žádost prezidentu republiky, který měl poté rozhodnout sám.

Ústavní stížnost byla podána včas a stěžovatel byl řádně zastoupen. Ústavní soud proto posoudil další podmínky pro podání ústavní stížnosti. Zaměřil se především na otázku, zda je v našem právním řádu založeno právo na udělení milosti prezidentem republiky a došel v souladu se svou již ustálenou judikaturou k závěru, že takové základní právo fyzické osoby dáno není. Ústavní soud se může zabývat pouze ústavní stížností toho, kdo je nositelem základního práva nebo svobody podle ústavního zákona nebo mezinárodní smlouvy podle y ČR. Žádost o milost proto nelze hodnotit jako procesní prostředek, který zákon poskytuje k ochraně základního práva nebo svobody.

Udělování milosti podle písm. g)y ČR je prerogativou, výsadním právem prezidenta republiky. Z ústavního hlediska nejde o subjektivní veřejné právo fyzické osoby. Proto nelze dovodit ani příslušnost Ústavního soudu k projednání takového podání (byť označeného jako ústavní stížnost), ať již podal žádost o milost kdokoliv. Kompetence Ústavního soudu je taxativně vypočtena v y ČR. Rozhodování o jakékoli formě vyřízení žádosti o milost pod tento výčet nespadá, když z ústavních předpisů pro žadatele nárok na určitou formu vyřízení nevyplývá.

Prezident může milost udělit i bez žádosti a může volit formu, jakou bude na žádost reagovat. Proto nebylo nutno zabývat se argumentací stěžovatele, když tomu žádné základní právo nesvědčí a Ústavní soud současně není příslušný přezkoumávat rozhodnutí, kterými se vyřizují žádosti o milost. Ústavní stížnost tak neotevírá cestu k přezkoumání postupu vyřizování žádostí o milost podle § 366 odst. 2 tr. ř. a podle Rozhodnutí prezidenta republiky č. 33/1994 Sb.

Z tohoto hlediska proto takový návrh nutno hodnotit jako podaný někým zjevně neoprávněným podle písm. c) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a podle písm. d) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu

V Brně dne 17. 5. 2000