Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 102/2000

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 18. května 2000 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti P. P., zastoupeného Mgr. A. Z., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. srpna 1999, č. j.

-42, a Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. ledna 2000, sp. zn.

, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. srpna 1999, č. j. -42, a Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 1edna 2000, sp. zn. , s tím, že podle jeho přesvědčení soudy svým postupem a rozhodnutími zasáhly do práv, zaručených a 3, a d. Dále navrhl také zrušení rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věci ČR ze dne 29. července 1998 ve věci č. j. 44/601/22707/11.6.1998 a Úřadu práce v Bruntále ze dne 21. dubna 1998, č. j. 1838/1998-SK.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti [ , odst. 2 , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 1edna 2000, kterým bylo odmítnuto dovoláni stěžovatele proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 31. srpna 1999, č. j. -42, zásah do práv, jejichž ochrany se navrhovatel domáhal, shledán nebyl. Označený soud rozhodl v souladu s , 243b odst. 4 věta první a 218 odst. l písm. c) , a proto byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut. Pokud jde o zbývající část ústavní stížnosti, je třeba konstatovat, že návrh proti dalším označeným rozhodnutím byl podán opožděně, a tedy z tohoto důvodu také odmítnut [ , odst. l písm. b) , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. května 2000