Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 240/2000

Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. V. M., zastoupeného JUDr. P. B., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2000, sp. zn. a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 5. 1999, sp. zn. ,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel napadl ústavní stížností usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 5. 1999, sp. zn. a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2000, sp. zn. , kterým bylo odmítnuto jeho odvolání proti výše uvedenému rozhodnutí. Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl v právní věci žalobce- Družstva pro výstavbu rodinných domků- výstavba Nové Prahy proti stěžovateli tak, že připustil, aby na straně žalované přistoupila jako další účastník Dr. D. M.

Stěžovatel je toho názoru, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho základní práva, zaručená a d, což vyvozuje ze skutečnosti, že Městský soud v Praze odmítl stěžovatelovo odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 podle ustanovení jako opožděně podané.

Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 bylo podle Městského soudu v Praze doručeno právnímu zástupci stěžovatele 26. 8. 1999 a posledním dnem, kdy mohl stěžovatel podat proti tomuto rozhodnutí odvolání tak bylo 10. 9. 1999. Stěžovatel tvrdí, že odvolání podal prostřednictvím svého právního zástupce do podatelny soudu právě dne 10. 9. 1999 a dne 6. 10. 1999 bylo toto odvolání odůvodněno. Městský soud v Praze podle stěžovatele tedy pochybil, jestliže za den doručení odvolání vzal 6. 10. 1999.

Ústavní soud se vždy musí nejdříve vypořádat s otázkou, zda jsou splněny formální náležitosti, kladené na podání ústavní stížnosti. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Podle ustanovení je proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání, přípustné dovolání. Jelikož stěžovatel nepodal proti usnesení Městského soudu v Praze dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky, resp. z obsahu ústavní stížnosti nevyplývá, že by tak učinil a napadl ústavní stížností přímo rozhodnutí odvolacího soudu, nevyčerpal tak všechny procesní prostředky, které měl poskytnuty zákonem k ochraně svého práva. Ústavní soud zde odkazuje i na svoji ustálenou judikaturu, podle níž je pravomoc Ústavního soudu ve vztahu k zásahům orgánů veřejné moci dána toliko subsidiárně.

Nad rámec výše uvedeného je nutno poznamenat, že v posuzovaném případě se navíc jedná o rozhodnutí procesní povahy, které samo o sobě není způsobilé zasáhnout do základních práv nebo svobod stěžovatele. Stěžovatel tedy brojí proti rozhodnutí, kterým nebylo v řízení před obecnými soudy rozhodnuto ve věci o jeho ústavně zaručených právech či svobodách a samo řízení nebylo dosud pravomocně ukončeno.

Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. května 2000

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj