Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 87/2000

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 4. května 2000 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti P. Č., zastoupeného JUDr. Z. O., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1istopadu 1999, sp. zn. , a Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. března 1999, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1istopadu 1999, sp. zn. , a Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. března 1999, sp. zn. . Uvedl, že se postupem soudů cítí zkrácen v právu na soudní ochranu ve smyslu y ČR, v právech na spravedlivý a nestranný soudní proces, na zachování principu rovnosti stran, jak jsou zakotvena v a 37 odst. 3 d. Poukázal na provádění a hodnocení důkazů a na to, že právě zdravotní dokumentaci a evidenci z pracoviště považuje za zjevně nevěrohodnou. Vyslovil přesvědčení, že obecné soudy nerespektovaly jeho návrhy na dokazování, zejména nenařídily důkaz znaleckým posudkem z oboru neurochirurgie, a pokud krajský soud provedl důkazy a jejich hodnocení v odvolacím řízení, pak to považuje za odnětí odvolací instance. Dále navrhovatel poukázal na to, že v průběhu řízení došlo opakovaně ke změně složení senátu a v tomto postupu spatřuje odnětí svému zákonnému soudci.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. , rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1istopadu 1999, č. j. -99, zásah do práv, jichž se stěžovatel dovolává, shledán nebyl. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, dokazování doplnil a pokud jde o rozsah a hodnocení důkazů, postupoval v souladu s odst. l a s . S námitkami uplatněnými v odvolání se v rozsáhlém odůvodnění vypořádal, přičemž složením senátů v řízení před soudem I. stupně se nezabýval, když stěžovatel proti soudci či obsazení senátu v odvolání nebrojil. Pokud jde o rozsudek soudu I. stupně sp. zn. , ze dne 25. března 1999, je třeba uvést, že odůvodnění věcně správného rozhodnutí je svou formulací nepřesvědčivé. Nelze přehlédnout v jeho obsahu rozpory - např. v odst. 3 na č. l. 48 a 49 rozsudku uvádí z výpovědi navrhovatele soud své zjištění, že se navrhovateli dne 20. 3. 1989 úraz stal, stejně tak z výpovědi svědka L. K. a R. H., že je o úraze informoval, na č. l. 50 a násl. se pak konstatují zjištění jiná. Toto pochybení Okresního soudu ve Frýdku-Místku bylo však napraveno přiléhavým a vyčerpávajícím odůvodněním rozhodnutí soudu odvolacího.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. května 2000