Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 162/2000

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 4. května 2000 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti L.T., zastoupeného JUDr. V. P., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. února 2000, sp. zn. 4 Ntv 3/2000, a Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. února 2000, sp. zn. ,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel, který se domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. února 2000, sp. zn. 4 Ntv 3/2000, a Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. února 2000, sp. zn. , odůvodňoval ústavní stížnost tím, že rozhodnutím, kterým byla prodloužena jeho vazba do 13. května 2000, porušily soudy ústavně zaručená práva, obsažená v a odst. 5 d. Vyslovil přesvědčení, že v době rozhodování o prodloužení vazby již vazební důvody neexistovaly.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y [ zák. č , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. února 2000, sp. zn.

4 Ntv 3/2000, Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. února 2000, sp. zn. , a podání Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. ledna 2000 ve věci sp. zn. , obsaženého ve spise Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 4 Ntv 3/2000, zásah do práv navrhovatele, jejichž ochrany se ústavní stížností dovolával, shledán nebyl. Odůvodnění napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci, jakož i Nejvyššího soudu ČR, obsahuje závažné skutečnosti, pro které je dán důvod vazby, nařízené v souladu s § 67 odst. 1 písm. a), c) trestního řádu, jakož i důvod pro její prodloužení dle § 71 odst. 3 trestního řádu na dobu přesahující 2 roky.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. května 2000