Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 409/99

Ústavní soud rozhodl dne 4. 5. 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného Mgr. J. S., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. června 1999, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel brojí ústavní stížností proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. června 1999 (), kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 1. července 1998 (-38) tak, že byl zamítnut jeho návrh, a tvrdí, že napadeným rozsudkem bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo dle , a d, aniž by blíže, mimo polemiku s právními závěry obecných soudů, uvedl, v čem porušení označených ústavně zaručených základních práv a svobod spatřuje.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již dříve ve své judikatuře vyložil, za jakých podmínek a jakých okolností je oprávněn zasahovat do jurisdikce obecných soudů, popřípadě jak se tato jeho pravomoc projevuje ve vztahu k důkaznímu řízení provedenému před těmito soudy a kdy shledává svoji pravomoc hodnotit dokazování provedené obecnými soudy (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 10, Praha 1995); Ústavní soud proto neshledal z ústavněprávního hlediska důvod ke zrušení stěžovatelem napadeného rozhodnutí, neboť jde o rozhodnutí, které vychází ze zásad daných ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá porušení řady článkůd, aniž by svá tvrzení blíže zdůvodnil; z takto podané ústavní stížnosti lze jen dovodit, že porušení označených článkůd spatřuje v tom, že napadeným rozhodnutím obecného soudu nebylo vyhověno jeho žalobnímu návrhu a naopak, že rozhodnutí Krajského soudu v Plzni mu ztěžuje možnost dosáhnout v dalších řízeních před obecnými soudy úspěchu proti vedlejšímu účastníkovi.

Ústavní soud neshledal, že by postupem obecného soudu byl stěžovatel zkrácen na svém právu na spravedlivý proces (, 2, d) ani na svém právu dle a d. Tvrdí-li totiž stěžovatel ve své ústavní stížnosti, že obecný soud jako orgán veřejné moci jej zkrátil na jeho právu tím, že mu neposkytl ochranu spočívající v tom, že nevyhověl jeho žalobnímu návrhu, pak takovéto tvrzení shledává Ústavní soud jako pouhou polemiku s právními závěry obecného soudu, a proto nezbývá než stěžovatele odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu ve vztahu k pojmu stanoveného postupu (spravedlivého procesu) zakotveného v hlavě pátéd (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994).

Z uvedených důvodů proto posuzovaná ústavní stížnost byla shledána jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti plyne jak z ustálené judikatury Ústavního soudu, na níž bylo příkladmo poukázáno, tak z povahy důvodů, jak shora byly vyloženy; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo proto rozhodnout odmítavým výrokem [ , ve znění pozdějších předpisů], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( , ve

znění pozdějších předpisů).

V Brně dne 4. května 2000