Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 248/2000

Ústavní soud rozhodl dne 10. 5. 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky P. P., a. s., zastoupené Mgr. Z. D., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. února 2000, sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 18. prosince 1998, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [,

§ 34 odst. 1, 2, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka pravomocný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. února 2000 (-65) a spolu s ním také rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 18. prosince 1998 (-38) a tvrdila, že označené soudy svými rozhodnutími porušily "principy demokracie a svrchovaného vlastnictví", a to "nesprávnou aplikací a násl. a ". Aniž by svá tvrzení stran porušení ústavně zaručených práv blíže rozvedla, případně ve vztahu k nim dovodila, o které z těchto práv (plynoucích z ústavního pořádku republiky) svá tvrzení opírá, navrhla, aby Ústavní soud svým nálezem obě rozhodnutí obecných soudů (viz vpředu) zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jak z povrchního odůvodnění ústavní stížnosti, tak z odůvodnění jí napadených rozhodnutí obecných soudů, zejména z podrobného a vyčerpávajícího odůvodnění rozsudku obecného soudu I. stupně, se podává, že napadená rozhodnutí, podle rozhodnutí představenstva stěžovatelky, zavázala stěžovatelku (jako žalovanou v řízení před obecnými soudy) k zaplacení částky 30.000,- Kč její někdejší pracovnici, a to - stručně shrnuto - jako do té doby dlužnou odměnu za zavedení nového způsobu účetnictví; protože rozhodnutí obecných soudů jsou zákonem vyžadovaným způsobem odůvodněna ( ), a protože řízení před obecnými soudy není zatíženo procesními vadami, nelze jim z hlediska ochrany ústavnosti ( úst. ) nic vytknout.

Pokud lze vůbec z vývodů ústavní stížnosti postihnout, stěžovatelka brojí proti aplikaci, přesněji proti interpretaci obecných zákonů ( a ), tedy proti věcné správnosti či legalitě rozhodnutí obecných soudů; v těchto vývodech však přehlíží, že ve smyslu ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu takový přezkum Ústavnímu soudu jako soudnímu orgánu ochrany ústavnosti nepřísluší (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995 a další), zejména jestliže stěžovatelka ani netvrdí, že by v řízení, jež napadeným rozhodnutím předcházela, obecné soudy porušily ústavně chráněné zásady stanoveného postupu (d).

Ústavní stížnost byla proto posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána nejen samotnými důvody ústavní stížnosti, ale - a to především - konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak příkladmo bylo na ni poukázáno; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 10. května 2000