Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 167/2000

Ústavní soud rozhodl dne 10. 5. 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele ing. L. K., zastoupeného JUDr. P. N., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. prosince 1999, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [,

§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel pravomocné usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. prosince 1999 (-121), a aniž by své tvrzení stran porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu (d) blíže rozvedl, po podrobném popisu skutkové stránky věci a v polemice s rozhodovacími důvody obecného soudu (odůvodněním jeho rozhodnutí) navrhl, aby Ústavní soud rozhodnutí tohoto soudu (viz vpředu) svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jak z obsahu ústavní stížnosti, tak z odůvodnění jí napadeného rozhodnutí se podává, že označený obecný soud jako soud odvolací zavázal stěžovatele (v řízení před ním žalovaného) k náhradě nákladů vedlejšího účastníka (žalobce), když v řízení o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí stěžovatel podlehl; v podrobně zdůvodněném odůvodnění, tedy ve shodě se zákonem ( ), obecný soud vyložil, jaké skutkové okolnosti a právní závěry z nich vyvozené jej k jeho rozhodnutí vedly, a proto nelze jeho rozhodnutí z hlediska ochrany ústavnosti ( úst. ) ničeho vytknout. Nadto, jak stěžovatel ve své ústavní stížnosti přehlíží, Ústavnímu soudu ve smyslu jeho ustálené rozhodovací praxe nepřísluší přezkum věcné správnosti či legality rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995), ledaže by pro takovou ingerenci do rozhodovací činnosti obecných soudů byly splněny zvláštní podmínky, které však v posuzované věci z hlediska zásad stanoveného postupu (d) dány nejsou, a které ostatně stěžovatel ani netvrdil; blíže nezdůvodněné tvrzení stěžovatele, že jím napadené rozhodnutí obecného soudu je pro rozpor s d výrazem "libovůle v soudním rozhodování", nemá tak opory ani v ústavním pořádku republiky ani v zákoně.

Pro takto rozvedený důvod a s odkazem na již zmíněnou konstantní judikaturu Ústavního soudu byla ústavní stížnost stěžovatele posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána právě ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu, jak příkladmo bylo na ni poukázáno; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto rozhodnutí je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 10. května 2000