Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 80/2000

1

LJ

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti J. Ch., a V. M., obou zastoupených JUDr. P. N., advokátem, proti opatření a zásahu orgánů veřejné moci - starosty obce B., okres Litoměřice, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byla dne 9. 2. 2000 doručena ústavní stížnost stěžovatelů směřující proti opatřením a jiným zásahům orgánů veřejné moci. Vzhledem ke skutečnosti, že ústavní stížnost nesplňovala náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem, byli stěžovatelé vyzváni Ústavním soudem k odstranění vad podání. Po prodloužení lhůty doručil zástupce stěžovatelů ve stanoveném termínu návrh na zahájení řízení - ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

V návrhu ústavní stížnosti stěžovatelé uvedli, že předmětem ústavní stížnosti je opatření a zásah orgánů veřejné moci - starosty obce B., okres Litoměřice, kterým porušil základní právo ve smyslu ustanovení y ČR, a to konkrétně svým jednáním, které prezentoval písemně dopisem stěžovatelům dne 13. 1. 2000, čj. 34/2000, a 26. 1. 2000, čj. 74/2000, odmítl v obci B. vyhlásit konání referenda týkajícího se rozdělení obce a osamostatnění části obce P., a to i přesto, že petice k návrhu na konání referenda měla dle tvrzení stěžovatelů všechny náležitosti požadované příslušnými právními předpisy, tj. , Sb., o obcích a , o místním referendu. Petici též podepsal příslušný počet obyvatel obce. Starosta obce B. zmařil konání referenda s údajným odkazem na formální vady petičního návrhu. Tyto důvody však stěžovatelé považují za účelové a právně irelevantní. Jsou přesvědčeni, že obec B., zastoupená starostou, měla povinnost referendum vyhlásit. Z těchto důvodů stěžovatelé tvrdí, že starosta obce B. učinil opatření jako orgán veřejné moci, kterým porušil základní právo občanů na konání referenda, tzn. právo zaručenéu ČR v . Proto stěžovatelé v petitu své

1

2

ústavní stížnosti žádají, aby Ústavní soud rozhodl, že obec B. porušila základní právo občanů zaručenéu a dále, že tato je povinna vyhlásit referendum o návrhu na rozdělení obce B. na samostatné správní celky B. a P.

Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení, že k porušení blíže nespecifikovaných ústavně zaručených práv došlo tím, že obecní rada obce B. po obdržení návrhu na konání referenda a jeho posouzení, zda návrh splňuje stanovené náležitosti a zda lze referendum konat, referendum nevyhlásila z důvodu, že návrh neměl stanovené náležitosti a vyrozuměla o tom stěžovatele ve lhůtě do 21 dnů od podání návrhu ( a 2 , o místním referendu).

Proti vyjádření starosty obce B.a ze dne 13. 1. 2000, čj. 34/2000, podali stěžovatelé odvolání na Obecní úřad v B., na které tento úřad reagoval sdělením ze dne 26. 1. 2000, čj. 74/2000, přičemž stěžovatelům oznámil, že s ohledem na to, že ve věci nebylo zahájeno správní řízení, nelze považovat vyjádření starosty obce ze dne 13. 1. 2000, čj. 34/2000, za správní rozhodnutí. Obecní úřad postupoval v souladu s ustanovením , 13 a 71 , o místním referendu, a veškeré podklady podstoupil k posouzení a vydání stanoviska na Okresní úřad v Litoměřicích.

Pravidla konání místního referenda jsou obsažena v zákoně č. , o místním referendu, ve znění Prováděcím předpisem je pak vyhláška ministerstva vnitra ČR č. , o úkolech obcí při zajišťování voleb do zastupitelstev v obcích a při místním referendu, ve znění

Podle ustanovení , o místním referendu, obecní rada po obdržení návrhu na konání referenda posoudí, zda návrh splňuje stanovené náležitosti a zda lze referendum konat. Podle odst. 2 téhož ustanovení, obecní rada nevyhlásí referendum, nemá-li návrh stanovené náležitosti, nebo v případech, v nichž nelze referendum konat. Pokud má za to, že referendum nelze vyhlásit, vyrozumí o tom navrhovatele do 21 dnů od podání návrhu. Jinak obecní rada ve stejné lhůtě referendum vyhlásí.

Ústavní soud se byl nucen nejprve zabývat otázkou, zda je příslušný k projednání ústavní stížnosti.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d)y ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Účastníkem řízení o ústavní stížnosti je pak stěžovatel a státní orgán, nebo i jiný orgán veřejné moci, proti jehož zásahu ústavní stížnost směřuje.

Podaná ústavní stížnost vybočuje z poslání a pravomoci Ústavního soudu, který podle y ČR je soudním orgánem ochrany ústavnosti, a je oprávněn rozhodovat o věcech uvedených taxativně v y ČR. Ústavní soud by pouze mohl konstatovat, že určitým pravomocným rozhodnutím, opatřením nebo zásahem orgánu veřejné moci byla porušena základní práva a svobody zaručené ústavními předpisy nebo mezinárodními smlouvami podle y ČR, příslušné opatření nebo zásah zrušit, popř. přikázat orgánu veřejné moci, aby se zásahu zdržel. O takový případ se však dle petitu stěžovatelů, kterým je Ústavní soud vázán, nejedná. Ústavní soudnictví České republiky je v zásadě

2

3

vybudováno na principu kasačním, jehož důsledkem mimo jiné je, že není v pravomoci Ústavního soudu, aby ukládal komukoli jakékoli povinnosti ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Návrh stěžovatelů na uložení povinnosti obci B. vyhlásit referendum o návrhu na rozdělení obce B. na samostatné správní celky B. a P. jde proto zcela zřetelně nad rámec pravomocí, které byly Ústavnímu soudu zákonodárcem svěřeny.

Ústavní stížnost tak nesplňuje stanovené zákonné podmínky pro podání ústavní stížnosti a za tohoto stavu věci nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako ústavní stížnost, k jejímuž projednání není Ústavní soud příslušný.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 10. května 2000

Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu

3