Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 247/99

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky v právní věci stěžovatelky S. K., zastoupené JUDr. R. J., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 2. 1999, čj. -45, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, jako účastníků řízení,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka se s odvoláním na porušení a 3 a d (dále jen ) domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, kterým byl potvrzen, vyjma výroku o náhradě nákladů řízení státu, rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 29. 5. 1998, č.j. -28, kterým bylo uloženo straně žalované vyklidit byt č. 138/01/15 v H. ulici č. 1089 v Havlíčkově Brodě, a to do 15 dnů poté, co jí bude přidělen náhradní byt. Stěžovatelka nesouhlasí s povinností zajistit žalované straně bytovou náhradu, neboť se na vzniku její složité bytové situace nepodílela. Tento nárok na bytovou náhradu soud odůvodnil souladem s ustanovením , (dále jen ), o dobrých mravech. Dle názoru stěžovatelky se však tohoto ustanovení nemůže dovolávat osoba, která sama svým chováním dobré mravy porušuje, neboť po dobu několika let neplatila pronajímateli nájemné a úhradu za služby spojené s bydlením. Stěžovatelka se stala členkou družstva a nájemkyní družstevního bytu převodem členských práv a povinností, přičemž od převádějícího smluvně nepřevzala žádný závazek, spočívající byť i v odvozené povinnosti strpět ve svém bytě jinou osobu, užívající byt bez právního důvodu.

Zmíněné uložení povinnosti zajistit bytovou náhradu považuje stěžovatelka za rozhodnutí porušující její základní právo vlastnit a užívat majetek a je přesvědčena, že postupem soudů obou stupňů jí bylo odepřeno právo na spravedlivý proces.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojenými rozsudky Krajského soudu v Hradci Králové, čj. - 45, a Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, čj. - 28, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Z přiložených rozhodnutí soudů obou stupňů bylo zjištěno, že se stěžovatelka stala nájemkyní družstevního bytu a družstevní garáže v Havlíčkově Brodě, H. ulici čp. 1089, a členem OSBD, Havlíčkův Brod na základě smlouvy o převodu členských práv a povinností ze dne 25. 2. 1998, uzavřené s tchánem žalované L. K., V. K. st., dosavadním výlučným nájemcem tohoto bytu a členem družstva. Smlouva o převodu členských práv a povinností byla 25. 2. 1998 v souladu s ustanovením § 230 obchodního zákoníku předložena OSBD, Havlíčkův Brod. Vlastníkem předmětného bytu je tedy nadále bytové družstvo, když z žádného z obou rozhodnutí nevyplynulo, že by došlo k převodu vlastnického práva na stěžovatelku.

Právo být vlastníkem je jako jedno ze základních lidských práv chráněno d v . Obdobně i Dodatkový protokol k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod chrání právo "pokojně užívat svůj majetek". Zmíněná ustanovení nemohou být interpretována tak, a nic jiného nevyplývá ani z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, že dopadají i na jiné, odvozené, majetkové vztahy, v tomto případě na právo nájmu bytu. Jak bylo výše uvedeno, stěžovatelka nabyla na základě smlouvy o převodu členských práv a povinností právo nájmu družstevního bytu. Proto se nemůže dovolávat ústavní ochrany práva vlastnit majetek, neboť tato ochrana je poskytována pouze vlastníku věci a nikoli jejímu uživateli (srov.

) .

V souvislosti s výše uvedeným Ústavní soud dovodil, že nedošlo ani ke stěžovatelkou tvrzenému porušení práva na spravedlivý proces. Jak z kontextu ústavní stížnosti vyplývá, stěžovatelka jej dává do souvislosti se samotným rozhodnutím soudů obou stupňů. Jiná procesní pochybení stěžovatelka v ústavní stížnosti nenamítá. Smyslem ustanovení y zaručujícím právo na spravedlivý proces, je umožnit uplatnění svého zákonem zaručeného subjektivního práva. Toto ustanovení ale nelze vykládat jako právo na úspěch v soudním řízení. Rozhodnutím obou soudů nebylo, a za daného stavu věcí ani nemohlo být, porušeno vlastnické právo stěžovatelky, nedošlo tak ani k porušení práva na spravedlivý proces.

Pro úplnost ještě lze dodat, že oba soudy odůvodnily své rozhodnutí o nároku žalované na náhradní byt odkazem na ustanovení , tedy souladem s dobrými mravy. Jak již Ústavní soud v několika svých rozhodnutích uvedl, použití zmíněného ustanovení (odepření výkonu práva pro rozpor s dobrými mravy), přísluší v konkrétních případech výhradně obecným soudům a není ani v možnostech Ústavního soudu posuzovat tak subtilní vztahy mezi účastníky, pokud jejich jednání nesignalizuje porušení základních práv a svobod. Proto v tomto případě není dána kompetence Ústavního soudu, neboť neplní funkci další přezkumné soudní instance, ale je výlučně ochráncem ústavnosti. V posuzování rozhodnutí obou soudů, jak bylo uvedeno výše, žádné porušení ústavnosti nezjistil.

Protože nedošlo k žádnému porušení ústavnosti v jednání a rozhodnutí obou soudů, bylo nutno ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení , o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, a to v obou bodech.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. května 2000 Vojtěch Cepl

předseda senátu