Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 490/98

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky o ústavní stížnosti J.H. a M.H., zastoupených advokátkou JUDr. V.S., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 10. 1998, sp. zn. , t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 24. 11. 1998 tvrdí, že pravomocným rozhodnutím Krajského soudu v Praze ze dne 20. 10. 1998, sp. zn. , byly porušeny , 11 a 36d. Proto stížností napadají toto rozhodnutí a domáhají se jeho zrušení.

V podané stížnosti se uvádí, že rozsudkem Okresního soudu v Kolíně, sp. zn. ze dne 22. 12. 1997, bylo rozhodnuto, že vlastnické právo k p.č. 195/2 v kat. úz. K. přechází na žalobce M.Č. a J.P., oprávněné osoby ve smyslu , na každého 3/6 id. Stížností napadeným rozsudkem byl rozsudek soudu první instance ve věci samé potvrzen.

Stěžovatelé, v řízení před obecnými soudy žalovaní, vytýkali rozhodnutí krajského soudu zejména jednostranné posouzení otázky, zda jsou splněny předpoklady pro použití ust. Postup soudu v řízení byl, podle stížnosti, v rozporu s ust. Bylo též porušeno ust. Soudu je vytýkáno rovněž nedostatečné hodnocení důkazů. Nebylo respektováno právo stěžovatelů vlastnit majetek. Stěžovatelé tvrdí, že došlo k porušení jejich základního práva podle věta první a druhád, dále y a y ČR.

Ústavní soud zjistil ze včas podané stížnosti, že krajský soud respektoval ustanovení tím, že doplnil dokazování v potřebném rozsahu. Odvolací soud zjistil ze sdělení Katastrálního úřadu v K., že stěžovatelé v roce 1982, kdy jim bylo zřízeno právo osobního užívání pozemku p.č. 195/2, zmíněného shora, vlastnili a užívali v kat. úz. K. p.č. 198/1 o výměře 720 m2, zahradu p.č. 200 o výměře 200 m2, dále pozemky ve zjednodušené evidenci - původní pozemkový katastr p.č. 135/28 a 135/31, jakož i parcelu č. 322 o výměře 196 m2, zahradu p.č. 321 o výměře 188 m2. V roce 1982 užívali též p.č. 239/1 - zahradu o výměře 733 m2.

Ústavní soud, jehož posláním je ochrana ústavnosti, zjistil rovněž, že MNV uzavřel se stěžovateli dne 29. 5. 1980 "dohodu o dočasném užívání národního majetku", totiž zahrady č.k. 195 o výměře 3667 m2, a to "bezúplatně". Užívání k pozemkům" se, podle dohody, "zřizuje ...s účinností od 1. 5. 1980". Tedy s účinností zpětnou.

Ústavní soud při posouzení rozhodnutí odvolacího soudu dospěl k názoru, že krajský soud svým rozhodnutím základní práva zaručená ústavním zákonem, ba ani jen některé z nich, neporušil, jeho rozhodnutí nelze protiústavnost vytknout, byť ne se všemi právními názory soudu druhé instance, jimiž je napadené rozhodnutí odůvodňováno, se Ústavní soud ztotožňuje. Ústavní stížnosti tedy nelze přisvědčit.

Pokud pak jde o vytýkané "nedostatečné zhodnocení důkazů", Ústavní soud připomíná, že mu nepřísluší znovu "hodnotit" hodnocení důkazů provedených obecným soudem. Pouze tehdy, zjistí-li Ústavní soud očividný rozpor mezi skutkovými zjištěními vyplývajícími z důkazů provedených v řízení před obecným soudem a právními závěry, jež z těchto důkazů soud dovodil, je třeba konstatovat, že v řízení došlo k porušení zásad spravedlivého procesu podle y ČR a hlavy pátéd (viz nález

, nález

). Takový flagrantní a extrémní rozpor Ústavní soud však v posuzované věci neshledal.

Vzhledem k výtkám na adresu krajského soudu, obsaženým v ústavní stížnosti, pokládá Ústavní soud za potřebné zdůraznit, že, jak již bylo nejednou Ústavním soudem judikováno, není tento soud běžnou třetí instancí v systému obecných soudů. Jeho úkolem není zabývat se eventuálním porušením běžných práv chráněných právními předpisy, např. , ba ani a č. , pokud jejich případné porušení neznamená zároveň porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem.

Za uvedeného stavu musela být ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná, podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších právních předpisů, odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. května 2000 Vojtěch Cepl

předseda senátu