Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 124/2000

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti O. P., zastoupené JUDr. J. S., advokátem, proti opatření Dětského diagnostického u v Brně, H. 40,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti podané dne 28. 2. 2000 uvádí, že její nezletilá dcera byla dne 3. 9. 1997 umístěna v Dětském diagnostickém u v Brně vzhledem k tomu, že matka pro svůj těžký psychický stav nebyla schopna se o ni postarat. Dne 3. 4. 1998, tedy ihned po uplynutí 6 měsíční lhůty požadované zákonem, byla pak dcera předána do péče budoucích osvojitelů, přičemž toto opatření dětského u nebylo matce doručeno, a když začala matka zjišťovat, kde se její dítě nachází, bylo jí odmítnuto sdělení jména a adresy budoucích osvojitelů. K rozhodnutí o osvojení však nedošlo, neboť dne 1. 8. 1998 začala platil novela zákona o rodině, dle které je zapotřebí, aby nezájem rodiče o dítě byl zjištěn rozhodnutím soudu. Dle názoru stěžovatelky okamžikem účinnosti novely zákona o rodině se tedy umístění nezletilé S. v preadopční péči budoucích osvojitelů stalo protiprávní a Magistrát města Brna jako věcně a místně příslušný orgán měl zajistit její odebrání z této péče. To se však nestalo, a to ani po žádosti stěžovatelky ze dne 15. 3. 1999. Na poslední žádost právního zástupce stěžovatelky ze dne 10. 1. 2000 reagoval Magistrát města Brna přípisem ze dne 27. 1. 2000, v němž zaujímá stanovisko, že je třeba vyčkat rozhodnutí soudu a tvrdí, že setrvání nezletilé v preadopční péči je údajně v jejím zájmu. Otázkou, že toto umístění před rozhodnutím soudu o nezájmu rodičů je v rozporu se zákonem, se vůbec nezabýval. Matka se nemohla o nezletilou z objektivních důvodů zajímat, má za to, že osobní péče vlastních pokrevních příbuzných je pro nezletilou vhodnější, než péče rodičů náhradních, kteří jsou již v pokročilém věku, a také sociální situace matky je podstatně lepší než situace budoucích osvojitelů. Je proto přesvědčena, že nezletilá S. by jim měla být odebrána. S ohledem na naléhavost situace má rovněž za to, že bude třeba ve věci vydat předběžné opatření, a vzhledem k tomu navrhuje, aby Ústavní soud nařídil Magistrátu města Brna odebrání nezletilé S. z péče J. L. a I. L., a aby tak učinil předběžným opatřením.

Ústavní stížnost směřuje, jak se v ní výslovně uvádí, proti opatření Dětského diagnostického u v Brně, na základě kterého byla nezletilá S. dne 3. 4. 1998 svěřena do preadopční péče. Z obsahu připojených příloh, ani z obsahu ústavní stížnosti, která postrádá ústavně právní argumentaci, neplyne, že by uvedený ústav při jeho vydání tímto opatřením porušil právní předpisy, zejména však lhůta k podání ústavní stížnosti proti uvedenému opatření stanovená v ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, již nepochybně uplynula, a proto musela být podle citovaného zákona odmítnuta a z tohoto důvodu nemohlo být vyhověno ani návrhu na vydání předběžného opatření.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. dubna 2000

JUDr. Eva Zarembová

soudce zpravodaj