Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 59/2000

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele L. V. K., zastoupeného JUDr. M. V., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 11. 1999, čj. - 21,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel svým návrhem napadá rozsudek Krajského soudu v Ostravě, kterým bylo přezkoumáno rozhodnutí Magistrátu města Ostravy ve věci místního poplatku za užívání veřejného prostranství. Domnívá se, že tímto rozhodnutím byla porušena jeho základní práva podle a d a navrhuje, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí svým nálezem zrušil.

Po posouzení obsahu ústavní stížnosti a příslušného spisového materiálu Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh je nutno považovat za zjevně neopodstatněný.

Ve věci je třeba nejdříve konstatovat, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným soudům obecným a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí. Neposuzuje ani stanoviska a výklady obecných soudů ke konkrétním zákonným ustanovením ani jejich právní úvahy, názory a závěry, pokud nejde o otázky základních práv a svobod. Jeho úkolem taktéž není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejným zákonodárstvím, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle y ČR, neboť Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y ČR).

V dané věci stěžovatel v relevantní části odůvodnění ústavní stížnosti toliko opakuje argumentaci již uplatněnou v předchozích právních řízeních a v podstatě jen polemizuje s výklady právních předpisů provedenými obecným soudem, resp. uvádí interpretace vlastní, pokud jde o § 123 obč. zákoníku a

, o místních poplatcích. V souladu s výše uvedeným se Ústavní soud touto argumentací blíže nezabýval. Ostatně stěžovatel sám připouští, že dotčený pozemek (M. náměstí, pozemek pod pergolou) je třeba, v souladu s obecně závazné vyhlášky města Ostravy, o místním poplatku, považovat za veřejné prostranství. Namítá pak především, že nejde o pozemek veřejně přístupný, resp. "přístupný bez omezení".

Ústavní soud shledal závěry obecného soudu odůvodněnými, tj. neporušujícími d. Ztotožňuje se s názorem obecného soudu, že je plně v dispozici každého vlastníka pozemku, zda jej veřejně zpřístupní či nikoliv. Pokud v daném případě však vlastník předmětného pozemku umožnil, aby byl přístupný veřejnosti, nemůže na této skutečnosti nic změnit námitka, že byl přístup na pozemek zakázán osobám, které nenakupují nebo jsou podnapilé. Ani z tohoto účelového, pouhého formálního vyloučení některých osob, pokud odhlédneme od problematičnosti realizace zákazu (např. rozlišení osob nakupujících od nenakupujících, neboť nutná prohlídka nabízeného zboží nemusí vždy vést k okamžitému uskutečnění nákupu), který by při striktním dodržování popřel účel a smysl veřejného prodeje, nelze dovodit, že se jedná o pozemek veřejně nepřístupný. Zcela formální, účelové a prakticky nerealizovatelné "omezení" lze spíše chápat jako zjevný pokus o obcházení zákona, který ani nemůže zakládat porušení ústavně zaručených práv.

Pokud jde o námitku porušení d, stěžovatel v odůvodnění ústavní stížnosti nekonkretizuje, v čem neústavní zásah spatřuje a ani Ústavní soud žádné takové porušení v rozhodnutí orgánu veřejné moci neshledal.

Jelikož Ústavní soud v daném případě nezjistil nic, co by nasvědčovalo tomu, že byla porušena ústavně zaručená práva, nezbylo než ústavní stížnost považovat za návrh zjevně neopodstatněný. Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

Pokud stěžovatel současně s ústavní stížností navrhl zrušení odst. 2 čl. 1 obecně závazné vyhlášky Města Ostravy, Městského obvodu Vítkovice,

č. 2/1998, je nutno konstatovat, že takový návrh sdílí v tomto případě osud návrhu ústavní stížnosti.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. dubna 2000 JUDr. Vladimír Klokočka

předseda I. senátu Ústavního soudu

V zastoupení: JUDr. Vladimír Paul