Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 449/98

Nález

Ústavního soudu

(II. senátu) ze dne 26. dubna 2000 sp. zn.

II. ÚS 449/98 ve věci ústavní stížnosti R K, s. r. o., proti

usnesení Vrchního soudu v Praze z 25.6.1998 sp. zn. 10 Cmo

287/98, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Ústí nad

Labem z 15.1.1998 sp. zn. o zastavení řízení, v němž

se stěžovatelka domáhala zaplacení dlužné částky.

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25.6.1998 č. j. - 18 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne15.1.1998 č. j. - 12 se zrušují.

Odůvodnění

Stěžovatelka se včas podanou ústavní stížností obrátila na

Ústavní soud s návrhem na zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze

ze dne 25.6.1998 č. j. - 18, kterým bylo potvrzeno

usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15.1.1998 č. j.

20 Ro 3247/97 - 12. Z vyžádaného soudního spisu a z ústavní

stížnosti vyplývají následující skutkové a právní okolnosti

případu. Stěžovatelka se domáhala na T.I.R. T-D-K zaplacení dlužné

částky. Krajský soud usnesením ze dne 15.1.1998 č. j.

3247/97 - 12 řízení zastavil, neboť podle jeho názoru stěžovatelka

neodstranila nedostatky návrhu na zahájení řízení a přesně

neoznačila odpůrce. V odvolání stěžovatelka namítla, že označení

odpůrce - v řízení před Ústavním soudem vedlejšího účastníka -

odpovídá zcela zápisu v obchodním rejstříku. Odvolací soud však

svým usnesením usnesení krajského soudu potvrdil.

Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka ústavní stížnost.

Vytýká oběma soudům, že místo, aby dostály své povinnosti a podaly

podnět rejstříkovému soudu podle § 32 obchodního zákoníku (dále

jen "obch. zák.") k opravě nepřesných údajů, a teprve poté vyzvaly

stěžovatelku k opravě označení odpůrce, postupovaly jinak, a tím

jí znemožnily domáhat se svých práv soudní cestou. Stěžovatelce

nepřísluší posuzovat správnost zápisů v obchodním rejstříku, i

když si byla vědoma zřejmých nesprávností. Nebylo proto namístě,

aby se soud omezil na konstatování, že označení žalovaného není v

souladu s (dále jen "o. s.

ř.") a § 9 odst. 2 obch. zák., nýbrž měl postupovat podle § 32

obch. zák. a vzít v úvahu i § 27 odst. 2 obch. zák. poskytující

ochranu tomu, kdo jedná v důvěře v zápis do obchodního rejstříku,

vyjadřuje pak princip "materiální publicity", vyplývajícím z

, se vztahuje nejen na účastníky řízení, ale i na

rozhodující soudní orgán. Ačkoli stěžovatelka upozorňoval na nález

Ústavního soudu

potvrzující její stanovisko, soudy

takto nepostupovaly a zasáhly do jejího práva na soudní ochranu

zakotveného v d

(dále jen "Listina").

Ústavní soud si dále vyžádal stanovisko účastníka řízení, za

kterého JUDr. M. D. uvedla, že bylo povinností stěžovatelky vadu

odstranit, když jí k tomu byla dána výzvou příležitost. Jinak

uznala, že s ohledem na výše uvedený nález lze postup odvolacího

soudu zpochybnit, když upozornění podle § 32 obch. zák. dal

krajskému soudu obchodní rejstřík až přípisem ze dne 25.6.1998.

Vedlejší účastník se nevyjádřil.

Ústavní soud nejdříve přezkoumal formální náležitosti ústavní

stížnosti. Ústavní stížnost byla podána včas a stěžovatelka

oprávněná k jejímu podání byla řádně zastoupena. Na tomto základě

Ústavní soud přezkoumal opodstatněnost ústavní stížnosti a dospěl

k závěru, že je důvodná. Stěžovatelka jednala podle pravidel,

která jsou obsažena v § 9 odst. 1, § 27 odst. 2 a § 32 obch. zák.

Ústavní soud zde poukazuje na právní názor vyjádřený v nálezu

Ústavního soudu

sp. zn. IV. ÚS 285/96

(Sbírka nálezů a usnesení

Ústavního soudu, svazek 7, nález č. 12), podle kterého § 27 odst.

2 obch. zák. poskytující ochranu tomu, kdo jedná v důvěře v zápis

do obchodního rejstříku, vyjadřuje princip "materiální publicity",

resp. veřejné důvěry (víry), jenž společně s principem "formální

publicity", vyplývajícím z , se vztahuje nejen na

účastníky řízení, ale i na rozhodující soudní orgán. Jestliže

tedy stěžovatelka v projednávané věci ve svém návrhu uvedla jméno

povinného tak, jak bylo uvedeno ve výpisu z obchodního rejstříku,

a toto jméno již není v souladu s § 9 odst. 1 obch. zák., měly

obecné soudy dostát své povinnosti zakotvené v § 32 obch. zák.,

tedy upozornit rejstříkový soud na neshodu mezi skutečným právním

stavem a stavem zápisu v obchodním rejstříku, a teprve poté vyzvat

stěžovatelku k odstranění vad návrhu podle

Protože obecné soudy takto nepostupovaly, odepřely tím

stěžovatelce právo na soudní ochranu zakotvené v čl.36 odst. 1

. Ústavní soud proto ústavní stížnosti podle

písm. a) , o Ústavním soudu, vyhověl a

napadené usnesení podle § 82 odst. 3 písm. a) téhož zákona zrušil.

Protože stejnou vadou trpí obě usnesení, bylo z důvodu procesní

ekonomice rozhodnuto o zrušení obou usnesení.